Každá nemoc pochází z nedostatku lásky! Imunita je zdraví a je vedena z našeho éterického těla. Bez dobré imunity, tedy správného povelu z našeho světelného těla – není zdraví. Náš organismus má samoléčebnou sílu a pouze bezplatná medicína je tím pravým lékem. Vše, co potřebujeme, je v nás!
Naše vnitřní orgány jsou udržovány při životě na principu interakce mezi buňkami. Miliardy buněk vzájemně spolupracují, dávají si navzájem to, co potřebují, předávají si informace, elektrické impulzy a různé další procesy, které nakonec tvoří naše fyzické tělo.
My a naše buňky čerpáme energii ze stejného zdroje, který nám dodává energii. Jsme také jedna buňka, která vytváří vztah s jinými osobami (buňkami) a vyměňuje energii v nepřetržitém koloběhu života.
Naše buňky jsou kopií naší totality – osobnosti, chování, pocitů, názorů, temperamentu a charakteru. Všechno je jedno. Jak se chováme k sobě a ostatním – tak se budou naše buňky chovat k sobě navzájem a vytvoří kompozici, která se bude nazývat naším jménem.
Zde se opět nevyhnutelně vracíme k našim prvním vztahům, které jsme si vytvořili – vztahu k rodičům a vztahu mezi rodiči v okamžiku početí. Obsahuje energetický vzorec chování našich buněk. Pak k některým dalším vztahům, do kterých jsme vstoupili na mnohem vědomější úrovni, například ke vztahu s milostným partnerem.
Budeme-li se chovat odříznuti od zbytku světa, zaměřeni výhradně na partnera a jeho potřeby, majetnicky a bez sebelásky, takový energetický model ovládne i naše buňky. Pokud jsme lakomí, naše buňky se budou chovat lakomě a sbírat různé odpadní látky, aniž by byly schopny je uvolnit.
Buňky jsou vedeny univerzální inteligencí a na božské úrovni je to představováno jako dokonalý tok energie. Všichni jsme prodchnuti polem univerzální inteligence, které filtruje naše elektromagnetické pole na individuální úrovni, naše jemnější těla, která mají svou vlastní frekvenci (barvu), jsou nádobami naší mentální a emocionální energie (inteligence).
Ať je v nich napsáno cokoli, buňky se s touto frekvencí sladí a projeví se ve fyzickém těle. Naše fyzické tělo má svůj protějšek v éterickém těle (astrální protějšek) a každý náš orgán má svůj protějšek.
Před vytvořením fyzického těla se prostřednictvím prenatálního cyklu a početí promítne energetická matrice. Přebíráme na sebe různé emoční a psychické stavy našich rodičů, vztek, strach, frustrace, nedostatek lásky a to přispívá k vytvoření podobné energetické matrice, která vypadá jako světelný vzor (síť), do kterého se později „nalévá náš fyzický projev“. „.
Jsme především světelné, mentální a emocionální tělo. Proto přebíráním různých mentálních a emocionálních vzorců od svých rodičů vystupujeme ze zcela nevědomých sfér do hmotného světa a můžeme se narodit naštvaní, nemocní.
Proč některé děti v raném dětství velmi zlobí, chovají se agresivně a hystericky? Protože „sebrali“ nevyjádřený hněv jednoho partnera vůči druhému.
Ženy často přebírají od svých matek model potlačované agrese vůči mužům a později nemohou navázat normální a zdravé vztahy s opačným pohlavím. Bylo nám dáno něco, co jsme nemohli nijak ovlivnit, a pokud budeme nadále žít nevědomě, zůstaneme s vnucenými přesvědčeními po celý život. Je to život připoutanosti, nikoli svobody.
V první řadě je nám náboženství vnuceno při narození, ale nemusíme být nutně křesťané nebo muslimové, protože naše pozdější přesvědčení se od něj může výrazně odchylovat a společnost nás svazuje silným pocitem viny. Představme si tedy, pod jakým tlakem tento náš astrální dvojník žije a jak se časem deformuje.
Ve všech sférách života nám jsou tedy dána vnucená pravidla – že „musíme“ dokončit školu, musíme být vzorní, pracovití, poslušní, musíme se oženit a mít děti, musíme být věrní, musíme krotit své vášně, touhy , emoce a myšlenky. Pokud v některém z těchto polí selžeme – jsme nějak vyloučeni z rodiny a společnosti a máme svůj vlastní obraz nižší hodnoty.
Ano, někdo řekl, že za to nestojíme, nejsme hodni lásky a pevně jsme tomu věřili. Život se pro nás skládá z omezujících pravidel a nikdo nám neříká, že máme právo na úplnou svobodu. Protože láska je jako něco, co je potvrzeno zvenčí, co se musí zasloužit. Velmi zvláštní, ale pro nás jediné pravdivé. Pokud ostatní nepotvrdí naši hodnotu, pokud od nich nedostáváme lásku, nezbývá než se zničit.
Takové informace nám posílá náš astrální protějšek, naše světelné tělo. Položme si tedy otázku, jakou barvu má toto naše dvojče a do jaké frekvence „spadl“, aby nám našeptával takové špatné věci.
Je to zkouška opisovače, kterou definitivně propadáme, protože „zlý“ bratr nám říká všechno špatně a místo životní energie radosti nás krmí „černou kronikou“. Naše buňky tedy berou informaci „Nemám se rád“, která není pravdivá; „Věřím, že člověk časem onemocní, oškliví a stárne“, což opět není pravda a milion dalších podobných, negativních přesvědčení a univerzálních nepravd, kterým slepě věříme.
Je to život připoutanosti, nikoli svobody. V této souvislosti nevědomě volíme nemoc jako rozšíření připoutanosti k jednomu z negativních přesvědčení, protože vytrvale usilujeme o to, aby se projevila fyzickým vzhledem, stala se viditelnou a hmatatelnou.
Pokračujte ve čtení na druhé straně