Slunce mi svítí málokdy. Vždy říkají, že jsou velmi zaneprázdněni a že je pro ně velmi těžké mě častěji navštěvovat. Pokaždé, když přijdou, vždy spěchají, odcházejí ve spěchu. Ale rozumím jim a jsem rád, že jsme se potkali, i když to bylo na krátkou dobu.
Víš, co si teď myslím, synu? Že se nám všechno v životě vrátí. Co Bůh dává nám, lidem, to také vrací. Byla jsem jako moje děti. Ke svým rodičům jsem se choval stejně.
Dnes jsme ještě mladí, děti, ale zítra budeme rodiče a staří. Dnes jsme stále silní, ale zítra jsme slabí a padlí. Kdo ví, co se stane v budoucnu?
Teď… jsem, kdo jsem. Vždy jsem byl veselý, nadšený, veselý člověk, ale ty dny jsou pryč. Teď jen sedím a koukám z okna. Čekám. Stejně jako kdysi na mě rodiče čekali. Pamatuj, můj synu… v životě dostaneme všechno zpět.“