Proto jsem ve svých 38 letech ráda, že nemám manžela ani děti!

Když se podívám na většinu svých kamarádů z dětství, pokaždé děkuji osudu, že nemám děti ani manžela. Může to znít divně nebo v některých lidech vyvolat pobouření, ale je to tak!

Mám šest přítelkyň a všechny jsou nešťastné a neustále si stěžují, že jejich manželství nefunguje dobře! V rodinách jsou neustálé hádky, všichni jsou podráždění a nespokojení, trápí je vlastní děti, potýkají se s finančními problémy.

Neustále mluví jen o problémech, nevšímají si ničeho dobrého v životě, stěžují si, že muž, který v minulosti „snesl hvězdnou oblohu“ nepomáhá, teď se musí o všechno starat, často nejen pro děti, ale i pro jejich muže Tři mé kamarádky, přestože jsou ještě relativně čerstvě vdané a mají malé děti, už plánují rozvod.

A děti… Jsou neustále nemocné, nachlazené, bojují s dětskými nemocemi, neposlouchají rodiče, odmlouvají, mají požadavky, jsou nepořádné. To je bohužel obecný obrázek.

Mimo jiné i proto se s nimi snažím setkávat co nejméně, tématem jsou vždy stížnosti, nespokojenost, problémy. Nikdy nic není dobré, jsou problémy s manželem, dětmi, jsou nespokojené s vládou, na pracovišti, s počasím a vůbec se svým životem.

Když mluvím se svými přítelkyněmi s rodinami, mám pocit, že rodina a manželství jsou peklo. Děti jsou neustále hlučné a nemocné, manželé se o nic nestarají a peněz není nikdy dost.

Pokrčování na další starně