V úterý ve věku 76 let zemřel legendární „Princ temnot“ Ozzy Osbourne, zakladatel kapely Black Sabbath a ikona s významnou sólovou kariérou. Jeho odchod, oznámený rodinou s hlubokým zármutkem, přichází jen pár týdnů poté, co se naposledy objevil na pódiu rozlučkového koncertu v Birminghamu, kde již seděl v křesle, podlomen Parkinsonovou chorobou. Smutek ze ztráty však znovu otevřel otázky kolem letité a kontroverzní dohody o eutanazii, kterou měl uzavřít se svou manželkou Sharon.
Poslední vystoupení a tiché rozloučení
Ozzy Osbourne, který léta statečně bojoval s Parkinsonovou chorobou, byl naposledy spatřen 5. července, kdy se objevil na pódiu v rodném Birminghamu. Jeho přítomnost, byť v koženém křesle, byla pro fanoušky dojemným rozloučením s živoucí legendou. O něco více než dva týdny později, 22. července, 76letá hvězda zemřela, obklopena rodinou a blízkými.
„S větším zármutkem, než dokážou slova vyjádřit, musíme oznámit, že náš milovaný Ozzy Osbourne dnes ráno zemřel. Byl se svou rodinou a obklopen láskou. Žádáme všechny, aby v této době respektovali soukromí naší rodiny,“ uvádí se v prohlášení, které podepsala Ozzyho manželka Sharon Osbourne a jeho děti Jack, Kelly, Aimee a Louis. Příčina smrti zatím nebyla veřejně oznámena, nicméně Ozzyho zhoršující se zdraví bylo v posledních letech častým tématem médií.
Šokující odhalení: Dohoda o eutanazii
Se zprávou o Ozzyho úmrtí se do popředí opět dostala dohoda o eutanazii, kterou manželé Osbourneovi uzavřeli před desítkami let. Sharon Osbourne o ní otevřeně promluvila již ve své autobiografii „Survivor: My Story – The Next Chapter“ z roku 2007. Zde popsala svůj strach z rozvoje demence, podobně jako jí trpěl její otec, a vyjádřila jasné přání zemřít důstojně, pokud by taková nemoc postihla ji nebo Ozzyho.
„Pokud má být tato nemoc mým osudem, nechci opakovat historii a prožívat to, čím si prošel můj otec,“ napsala tehdy. „Probrala jsem to s rodinou a máme plán. Moje děti by mě vzaly do Švýcarska, kde je eutanazie legální a kde se dá zemřít důstojně.“
Tato slova potvrdila i v rozhovoru pro britský deník The Mirror, kde upřesnila: „S Ozzym jsme se naprosto shodli. Věříme na 100 procent v eutanazii, takže jsme si vypracovali plány, jak se v případě nemoci postihující náš mozek přesunout do bytu pro asistované sebevraždy ve Švýcarsku. Pokud bychom s Ozzym někdy dostali Alzheimerovu chorobu, bylo by to konec – byli bychom pryč.“ Dále dodala, že shromáždili děti kolem kuchyňského stolu, řekli jim svá přání a všichni souhlasili.
Sharonova motivace pramenila z traumatizující zkušenosti s nemocí jejího otce. „Viděla jsem, jak můj otec trpí ode dne, kdy se v roce 2002 vrátil do mého života, až do dne, kdy v červenci zemřel. Nebylo možné, abych si prošla tím, čím si prošel on, ani aby moje děti prošly tím samým,“ vysvětlila. „Alespoň u něčeho jako rakovina můžete komunikovat, říct, jak se cítíte, a vysvětlit, proč vás tělo bolí. Ale stav mého otce se zhoršoval tak rychle, že se stal jen schránkou sebe sama – slintal, nosil plenky a byl připoutaný k invalidnímu vozíku, protože si neuvědomoval, že už nemůže chodit. Někteří říkají, že je ta nemoc dědičná, takže při prvním náznaku chci být zbavena svého trápení. S Ozzym jsme požádali naše právníky, aby zařídili příslušná opatření. Zbavilo nás to strachu z našeho konce a je to poslední dar lásky pro naše děti.“
Pokračování na další straně