Svět obdivuje neuvěřitelnou sílu a soběstačnost této ženy! Agafia Likovová strávila čtyři desetiletí v naprosté izolaci v drsné sibiřské tajze. Její příběh o přežití a odmítání moderního světa vás ohromí!
V hlubinách sibiřské tajgy, stovky kilometrů od nejbližšího lidského obydlí, se odehrává neuvěřitelný příběh ženy, která se stala symbolem odolnosti a odloučení od moderní civilizace. Jmenuje se Agafia Likovová a ve svých 75 letech je považována za jednu z nejneobvyklejších žen na světě. Její život, strávený v naprosté izolaci, by si většina z nás v 21. století jen stěží dokázala představit.
Agafia se se svou rodinou uchýlila do sibiřských lesů před více než čtyřmi desetiletími, aby unikla pronásledování tehdejším sovětským režimem. Její rodina žila v naprosté izolaci, odříznutá od zbytku světa, a dokonce ani netušila, že zuřila druhá světová válka. Po dlouhých čtyřiceti letech v divočině, v roce 1978, na rodinu Likovových narazila skupina geologů. Tehdy už byla Agafia jediným žijícím členem. A dodnes, i ve svém pokročilém věku, žije Agafia v sibiřské tajze zcela sama, přičemž nejbližší město je vzdálené úctyhodných 250 kilometrů. Její život se zastavil v 18. století – sama si pěstuje potraviny a tím se živí.
Poustevnice známá světu: Odmítání civilizace tváří v tvář kosmu
Přestože žije v ústraní, příběh Agafie Likovové se dostal do povědomí médií po celém světě. Novináři ji čas od času navštěvují, aby zdokumentovali její neobyčejný život. Její izolace je tak unikátní, že se o ni zajímala i ruská kosmická agentura. Její zástupci ji dokonce navštívili, aby ji varovali před plánovaným startem rakety z kazašského Bajkonuru. Kvůli riziku dopadu úlomků raket poblíž jejího obydlí ji naléhavě žádali o dočasnou evakuaci.
Agafia však s neoblomnou vůlí odmítla svůj domov opustit. S klidem sobě vlastním prohlásila, že „rakety už padaly“ a jedinou výjimkou, kdy musela opustit svou milovanou tajgu, byla cesta do nemocnice kvůli silným bolestem kloubů. Pracovníci národního parku pravidelně navštěvují Agafii s nabídkou pomoci a často jí přinášejí dary od lidí z celého světa, kteří byli jejím příběhem hluboce dojati.
Když Agafia musela podstoupit léčbu v nemocnici, poprvé se setkala s moderní civilizací v plné její kráse – a byla z ní upřímně znechucená a zklamaná. Její slova tehdy jasně vyjádřila její pohrdání hlukem a znečištěním moderního světa: „Je tu tolik aut, proč tolik? Valí se z nich kouř, nedá se dýchat.“
Pokračování na další straně