Představte si scénu, která se opakuje před každým startem: usměvavé tváře palubních průvodčích vás vítají u vchodu do letadla. Pro většinu z nás je to běžná rutina, symbol začátku cesty. Ale co kdybychom vám prozradili, že za těmito úsměvy se skrývá mnohem více než jen zdvořilost? Že v těch několika sekundách, kdy vás míjí, probíhá rychlé, ale promyšlené hodnocení?
Pravdou je, že role letušek a stevardů dalece přesahuje podávání nápojů a jídla. Jsou především strážci bezpečnosti na palubě, a to v neustálém bdění, které se řídí mnoha striktními protokoly. Součástí jejich neustálého dohledu nad pasažéry, letadlem a celkovou situací je i méně známé, ale zásadní „neformální pravidlo“: na začátku každého letu si členové posádky diskrétně vybírají jednoho nebo více cestujících, které pak po celou dobu letu nenápadně monitorují. Proč? A můžete se stát právě vy jedním z těch, koho si zapamatují?
Lov na „tichého spojence“: Více než jen úsměv u dveří
Zkušenosti z praxe, sdílené například letuškou nízkonákladové společnosti Wizz Air v rozhovoru pro britský deník, odhalují fascinující pohled do zákulisí. Během nástupu cestujících na palubu posádka nespouští oči z každého jednotlivce. Nejde tedy jen o pouhé zdvořilostní pozdravy, ale o sofistikované a cílené pozorování. Palubní personál si všímá mnoha detailů: jak cestující vypadají, jaké mají fyzické dispozice, jak reagují na přímý oční kontakt a celkově hodnotí dojem, který z dané osoby získají.
„Nezajímá nás krása nebo módní styl, ale spíše celková kompetence a připravenost,“ uvedla letuška. „Hledáme cestující, kteří působí klidně, silně, pozorně a schopně. V případě mimořádné situace by tito lidé mohli být nepostradatelní – například při otevírání nouzových východů, uklidňování ostatních pasažérů, nebo dokonce při zvládání agresivního chování.“
Často se neomezují jen na jednoho člověka. Posádka si s oblibou vytipuje více takových jedinců, přičemž každému z nich by mohla v krizové situaci připadnout jiná role. V neformálním žargonu leteckých společností se tito lidé označují jako ABP (Able Bodied Person), tedy fyzicky zdatná a schopná osoba. Posádka si tato jména či čísla sedadel diskrétně poznačí – ať už mentálně, nebo drobnou poznámkou. V případě potřeby pak v rychlosti a chaosu přesně ví, na koho se obrátit, aniž by museli složitě vyhodnocovat, kdo je schopen pomoci.
Detektivové u vchodu: Skryté signály, které letušky posuzují
Podle výpovědí mnoha zkušených zaměstnanců leteckých společností existuje celá řada subtilních znaků, které jsou během nástupu posuzovány:
- Pohotovost a orientace: Jak rychle a jistě se cestující pohybuje po palubě? Orientuje se bez zaváhání? Zvládá rutinní úkony, jako je uložení příručního zavazadla do přihrádky nad hlavou a nalezení svého sedadla, bez problémů? Člověk, který působí zmateně, nerozhodně nebo dokonce zmateně, je spíše potenciální překážkou než pomocníkem.
- Oční kontakt a výraz tváře: Klidný, přímý oční kontakt a uvolněný úsměv bez známek nervozity mohou naznačovat sebevědomou a stabilní osobnost, která se dokáže vypořádat se stresem. Naopak vyhýbání se pohledu, křečovitý úsměv nebo zjevná úzkost mohou být varovnými signály.
- Tělesná kondice a držení těla: Je zcela logické, že fyzická zdatnost je klíčová. Stabilní držení těla a celkový dojem síly mohou prozradit připravenost. Na druhé straně, viditelně velmi nervózní, fyzicky slabí nebo pod vlivem alkoholu či jiných látek působící lidé budou v případě nouze spíše potřebovat pomoc, než aby ji poskytovali.
- Chování na palubě: Jakékoli projevy agresivity, nevhodného chování nebo známky, že by cestující mohl narušovat let, jsou okamžitě zaznamenány.
Cílem letušek v žádném případě není nikoho odsuzovat. Jde o bleskové, intuitivní vyhodnocení potenciálu: kdo je přirozený lídr, kdo se nezalekne krizové situace, a kdo naopak bude potřebovat zvýšenou péči nebo pozornost. Pasažéři o tomto „výběru“ samozřejmě nemají ani tušení; letušky se na vybrané osoby obrátí pouze v případě skutečné nouze. Avšak kromě těchto potenciálních „pomocníků“ se palubní personál snaží rozpoznat i nervózní nováčky, kterým by se mohlo udělat nevolno, nebo naopak potenciální potížisty, kteří by mohli narušovat klid a bezpečnost letu.
Dramatické situace: Role ABP v praxi – příběh z Maďarska
Jak kriticky důležitá je tato schopnost identifikace a mít připravené „spojence“ na palubě, názorně ilustruje nedávný případ, který se stal v Maďarsku a byl zveřejněn na portálu Boon.hu. Během jednoho letu z budapešťského letiště musel pilot nouzově přistát. Důvodem byla náhlá a vážná zdravotní indispozice jednoho z cestujících. Jedna z letušek později vyprávěla, že si při nástupu všimla muže, který na ni působil dojmem vojáka nebo zdravotníka. Její intuice a dedukce se ukázaly být naprosto přesné – právě tento muž bez váhání pomohl s resuscitací postiženého ještě před nouzovým přistáním. Podobné případy nejsou ojedinělé; někdy si letušky údajně procházejí i seznamy pasažérů a cíleně vyhledávají například cestující s lékařským titulem, pokud se objeví potřeba specializované zdravotnické pomoci.
Pokračování na další straně