Představte si to. Náš hrdina, ostřílený investigativní novinář, se doslechl legendu. Šeptalo se o něm v nejodlehlejších koutech světa: Na Kavkaze žije člověk, který viděl víc než tři století! Rekordman v dlouhověkosti, který prý zlomil všechny vědecké poznatky o lidském těle. Novinář, poháněný touhou po senzaci a exkluzivní reportáži, okamžitě sbalil kufry. Věděl, že tohle je příběh jeho života, ten, co mu přinese Pulitzerovu cenu!
Cesta byla strastiplná. Dny a noci putoval přes horské průsmyky, nespoutanou krajinou Kavkazu, až se konečně dostal do zapadlé horské vesničky. Tam, ukrytý před shonem moderního světa, našel starce, jehož tvář byla hlubokou mapou času, s očima moudrýma jako staleté stromy.
Novinář, sotva popadal dech z úžasu a námahy, se s posvátnou úctou zeptal: – „Vážený pane, slyšel jsem o vaší neuvěřitelné dlouhověkosti. Prosím, prozraďte mi, jaký je váš recept? Jak jste se dožil tak vysokého věku? Držel/a jste nějakou speciální dietu, plnou superpotravin a exotických bylinek?“
Starý muž se usmál, pohladil si svůj bílý plnovous a klidně odpověděl: – „Dietu? Kdepak. Jedl jsem… s mírou.“
Novinář si zapsal. „Dobře, střídmost,“ pomyslel si. „To je celkem logické.“ – „A co pití, pane? Žádné alkoholické nápoje? Jen čistá pramenitá voda z hor?“
Staroch pokrčil rameny: – „Pil jsem… s mírou.“
Novinář se zarazil. „No tak to je překvapení. A co zlozvyky? Kouření? To je přece zabiják!“
Starý muž se zasmál, trochu zakuckal, a pak klidně odvětil: – „Kouření? I to jsem si dopřával… s mírou.“
Reportér byl zmatený. Tohle nebyl ten tajemný, asketický život, který si představoval! – „Ale to je nemožné!“ vykřikl novinář. „Jíst s mírou, pít s mírou, kouřit s mírou… a dožít se TOLIKA let? Musí v tom být něco víc! Nějaká tajná filozofie! Tak mi konečně řekněte, jak jste se dožil tak vysokého věku?!“
Pokračování na další straně
