Volba otce nemusí znamenat odmítnutí matky
Podle dětské psycholožky Natálie Zajacové je důležité nedívat se na podobnou situaci automaticky jako na jednoduchou volbu mezi mámou a tátou.
Pokud dítě řekne, že chce bydlet s druhým rodičem, nemusí to znamenat, že prvního rodiče přestalo milovat nebo ho odmítá.
Za přáním dítěte se totiž mohou skrývat úplně jiné důvody. Může toužit po větší svobodě, jiném denním režimu, menším množství konfliktů nebo jednoduše potřebuje trávit více času s druhým rodičem.
V některých případech se ale za takovým rozhodnutím může skrývat také snaha uniknout z nepříjemné situace. Proto je podle psycholožky důležité nejprve zjistit, co se dítě vlastně snaží svým přáním sdělit.
Tyto věty mohou situaci ještě zhoršit
První reakcí zraněného rodiče může být snaha dítě přesvědčit, aby své rozhodnutí změnilo. Právě tomu ale odbornice doporučuje odolat.
Rodič by podle ní neměl na dítě tlačit, vyvolávat v něm pocit viny ani mu naznačovat, že svým rozhodnutím zpochybňuje jejich vzájemný vztah.
Psycholožka upozorňuje zejména na věty typu:
- „Po tom všem, co jsem pro tebe udělala…“
- „Takže už mě nemáš rád?“
- „Copak nám spolu nebylo dobře?“
Takové výroky mohou dítě dostat do silného konfliktu loajality. Může získat pocit, že pokud chce být více s otcem, automaticky tím ubližuje matce – nebo naopak.
Dítě pak neřeší pouze to, kde chce bydlet, ale začne mít pocit, že musí rozhodovat mezi dvěma lidmi, které má rádo.