V posledních letech života neděsí člověka nic víc, než samota. Tato žena všem ukázala, že stáří je něco, co lze vidět výhradně zahledění se dovnitř.
Zařízení pro seniory jsou plné osamělých starých lidí. Omezení věkem, pouze s personálem se ve svém těle cítí špatně. Nikdo není nablízku, přestože jsou stále mezi lidmi. Tato starší žena byla jednou z nich. Neustále pod dozorem opatrovnic věděla, že zažila už i horší dny. Vedle nich čekala na smrt. Když zemřela, našli po ní dopis. Nemohli uvěřit, co v něm bylo.
„Milé sestřičky, co vidíte, když na mě podíváte?
Zlomyslná stařenka, která není velmi chytrá a má divné návyky. Zasněným pohledem hledí do neznáma. Stará žena, která nereaguje když ji prosí, aby jedla. Stařenka, která nemá ani tušení, co se kolem ní děje. Stařenka, která vždy ztrácí boty a rukavice. Malá stařenka, která neposlouchá, ale na konci dne se nechá vykoupat a nakrmit.
Dny utíkají a všechno je stejné … No co myslíte, změnilo se něco? To jakou mě vidíte, nejsem skutečně já. Řeknu vám, kdo jsem. I když podle toho co jsem uvedla, budu asi jen tiše sedět.
Jsem 10-leté děvče, které má otce, matku i sourozence. Velmi se milujeme a podporujeme se navzájem.
Jsem 16-letá puberťačka s křídly, která sní o velké lásce.
Jsem 20-letá mladá žena, jejíž srdce bije rychleji při pohledu na milovaného muže, který jí slíbil lásku do konce života.
Jsem 30-letá žena a matka, která se stará o rodinu, která ji potřebuje. Mám bezpečný a šťastný domov.
Jsem 40-letá žena, která vidí jak rychle jí rostou děti, ale to, co je spojuje bude trvat navždy.
..
Mám 50 let a moje děti už se mnou nežijí, avšak jsem šťastná se svým mužem.
Jsem 60-letá babička s vnoučaty na kolenou, ale nade mnou už visí tmavé mraky, nakolik mi umřel můj milovaný manžel.
Když myslím na budoucnost, vidím jen něco děsivého. Moje děti jsou již velké a mají vlastní životy. Myslím na všechny ty roky, které prošly a o tom, jak moc vás miluji. Teď jsem stará žena, příroda je neúprosná.
Stáří je špatný vtip. Člověk se cítí osamocený. Tělo ochabuje, síla a krása mizí.
Tam, kde někdy bylo srdce, je nyní kámen. Ale i navzdory všemu, dívka z minulosti je stále tam.
Mé zdevastované srdce ničí různé emoce – ještě i nyní.
Pamatuji si šťastné i smutné dny. V hlavě prožívám znovu a znovu lásku a dobré chvíle. Myslím na to vše co bylo a trvalo krátce. Souhlasím s tím, že nic netrvá věčně. Stačí otevřít oči a podívat se na svět, jakoby zítřek už nikdy neměl přijít.
A před vámi stojí křehká a zatrpklá babička, která měla krásný život. „