Nejdramatičtější, nejefektivnější a nejkrásnější vyjádření mají kořeny v nadávání.
Nadávání je dramatické, protože k němu často dochází v dramatických situacích, které si říkají o tupou neomalenost. Nadávky jsou zkrátka nejefektivnější slova, protože ani trochu nepopírají úmysl toho, kdo je používá.
Když nadáváme, většinou říkáme přesně to, co si myslíme, beze strachu z následků.
Když je zkrátka v řeči zahrnuto nadávání, je zpráva zcela jasná, hlasitá a jednoznačná.
Ale – co je mnohem důležitější – nadávky patří mezi nejkrásnější slova, která se dají použít v každodenní konverzaci.
Jako lingvistický nadšenec jsem strávil celá léta studovaním mandarínské čínštiny, stejně jako nuancí angličtiny a španělštiny. Přišel jsem na to, že nadávání v jakékoliv kultuře často vyjadřuje nejvyšší formu vášně.
Mám sklony nadávat mnohem více, než by se mé matce líbilo.
Ale nemůžete se divit. Jsem jeden z nejodhodlanějších lidí, které znám, a když se pustím do nějakého projektu, nebo třeba jen do myšlenky či názoru, mám sklon bráto vše velmi vážně.
Pokud jste jako já, pak je vaše pusa zřejmě značně prořízlá. Jen se radujte. Ti z nás, kteří často nadávají, vyhrávají mnohem více, než prudérní klaďasové.
Nadávám na plnou hu*u, protože jsem si jistý každou volo*inou, sakra.
Výzkum na Keele Universita ve Staffordshiru studovaly spojitosti mezi nadáváním a duševním chováním po celá léta a nyní univerzita zveřejnila informace na výroční konferenci Britské psychologické společnosti.
Zjistili, že nadávání je nejčastěji spojeno s rozzlobenými postoji a pocity vůči specifickým objektům a je používání jako emoční vyrovnání organismu.
Dr. Richard Stephens, jeden z výzkumníků studie, řekl v rozhovoru pro Daily Mail:
Když s námi cloumají emoce, chceme používat více slov, která jsou tabu. Vyrůstali jsme v učení, co tato slova znamenají, a používáme je, když jsme zmítaní emocemi, abychom se cítili silnější.
Zdá se, že nadávání účastníků studie vedlo k pocitu posílení poté, co si pročistili svá „špinavá ústa“.
Asi jsem byl vychováván nějak nekonvenčně, ale některé nadávky nebyly u nás nutně tabu.
Bylo ale pro mě a mé bratry extrémně důležité, abychom byli ohledně nadávek vybíraví. Nenadávali jsme na naši matku, a rozhodně jsme nenadávali doma u našich přátel.
Přesto, když se v něčem cítím extrémně sebejistý nebo zaujatý, mohl bych pro potvrzení užít přiléhavou nadávku.
To nakonec nevede k tomu, abych nadával skoro každou hodinu, ale jen tehdy, když mě něco extrémně rozvášní.
Není nad nevymáchanou hu*u.
Dámy a pánové, kteří jsou stejní jako já, budou souhlasit. Není nic tak sexy jako to, když někdo používá slova tak silná a smělá, aby si vyžádala takovou pozornost, jakou si zaslouží.
Nejen že se při nadávání cítíme více sebejistí, ale také nás to činí mnohem přitažlivějšími.
Jistý dotazník přinesl zjištění, že jak u mužů, tak i u žen je nadávání vzrušující, ale pouze tehdy, je-li prováděno v náležitých souvislostech.
Jeden z respondentů říká:
„Zdaleka ne každý může nadávat stejně. Někteří lidé jsou na to zkrátka lépe stavění – něco jako když chlapi nosí nátělníky a holky bokovky.
Co je zajímavější – příslušníci obojího pohlaví mají rádi, když jejich protějšek v posteli mluví neslušně.
Zdá se, že muži shledávají velmi atraktivním to, když se slečna zapomene v posteli hlídat.
To dává smysl, ne? Nic není tak sexy jako to, když někdo používá takový jazyk při sexu – protože jeho používání nesprávným způsobem je děsné.
Lidé, kteří nadávají, se lépe vyrovnávají se stresem a emocemi.
Je známým faktem, že lidé, kteří ventilují své frustrace a dávají najevo, co se jim honí hlavou, jsou často v lepší duševní kondici než ti, kteří hlídají své projevy i své myšlenky.
Zamyslete se nad tím: Vaše obavy a strachy jsou jako plechovka sodovky, a jejím otevřením necháte vše vyjít včetně bublinek. Já vím, zatraceně brilantní analogie.
Ale tím, že skutečně vyjádříte své emoce v momentě, kdy se vás dotknou, přijde neskutečný pocit úlevy.
Opravdu neexistuje větší vymazávač stresu než zařvat si z plných plic „DOPR*ELE“ tak, aby vás celý svět slyšel.
Když nadáváme, nejenže vyjadřujeme jak silné naše pocity jsou, ale také zmírňujeme u nás samotných stres a vztek. A když to necháme vyjít ven, nastupuje terapeutický efekt s trvalým dopadem na naši mentalitu.
Když vyjádříme své emoce skrze občasný výbuch, chráníme tím svůj mozek před přílišným vylučováním kortizolu – stresového hormonu, díky kterému se dokážeme cítit vážně mizerně.
Takže tady to máme. Kdo z nás má „špinavou pusu“, neměl by si ji hned vyplachovat. Namísto toho sejměte z nadávání nálepku tabu a užívejte si ho denně.
Pokud se mnou nesouhlasíte, tak jen zkoušejte vnímat váš vnitřní hněv na toho, kdo vás v práci nenechá na pokoji, nebo na šéfa, kterého nemůžete vystát. Nebo na práci, kterou nejste schopni dopsat. Pak si stoupněte na nejbližší střechu a vyřvěte se ze všech možných nadávek.
Až budete hotoví, můžete mi poděkovat.