Mě a mou manželku nespojoval žádný fyzický kontakt, od doby kdy jsem přednesl téma rozvod. Když jsem ji vynášel z ložnice první den, bylo to dost neohrabané. Náš syn nám tleskal a pokřikoval něco ve smyslu, že táta drží mamku pevně v náručí. Jeho slova se mě dotkla.
Od ložnice do obýváku až ke dveřím. Nesl jsem ji na rukou přes 10 metrů. Zavřela oči a jemně dodala: „Neříkej synovi o rozvodu.“ Přikývl jsem. Cítil jsem se však smutně. Před dveřmi jsem ji položil na zem. Počkala na autobus do práce. Já jsem jel do práce autem.
Druhý den to bylo celé přirozenější. Opřela se mi o hruď. Cítím jsem její vůni. Uvědomil jsem si, že jsem se na ni pořádně nepodíval už velmi dlouhou dobu. Už nebyla mladá. Měla pár vrásek a šedé vlasy. Naše manželství ji poznamenalo. Na minutu jsem měl výčitky, co jsem jí to udělal.
Čtvrtý den když jsem ji zvedl, pocítil jsem ztracenou intimitu. Tato žena mi dala 10 let svého života. Pátý a šestý den se to opakovalo. Janě jsem o tom neřekl. Měsíc plynul a nošení mé stále manželky bylo jednodušší. Pravděpodobně to bylo každodenním cvičením.
Jedno ráno se rozhodovala, co si má obléci. Vyzkoušela si pár šatů, ale nemohla si mezi nimi vybrat. Potom vzdychla, že všechny šaty jsou její velké. Pak jsem si uvědomil, že zhubla a to byl důvod, proč bylo její nošení v náručí lehčí a lehčí
Najednou mi to došlo … měla v srdci tolik bolesti a hořkosti. Podvědomě jsem se jí dotkl.
V tom momentě přišel náš syn a řekl, že je čas maminku odnést. Vidět svého otce, jak se jen letmo dotýká maminky je důležitou součástí jeho života. Manželka ho zavolala, ať přijde blíž a objala ho. Odvrátil jsem zrak, protože jsem se bál, že mi ten pohled změní názor na rozvod. Pak jsem ji zvedl a nesl ověřenou cestou. Její ruce obepnuli můj krk něžně a jemně. Držel jsem ji pevně, bylo to přesně, jako ve svatební den.
Její váha mi dělala starosti. Poslední den to bylo těžké. Sotva jsem udělal krok. Syn odešel do školy. Pevně jsem ji chytil a pošeptal jí, že jsem netušil, že našemu životu chybí intimita. Odešel jsem i já …Jel jsem za Janou. Vyběhl jsem shody. Jana otevřela: „Promiň Jano, už se rozvádět nechci!“
Podívala se na mě překvapeně a dotkla se mého čela. „Máš horečku?“ Řekla. Odendal jsem jí ruku z čela a dodal jsem: „Promiň Jano, už se prostě nechci rozvést. Manželství bylo nudné protože jsem si nevážil detailů každodenního života. Ne proto, mě omrzelo. Za ten čas, co jsem ji nosil v náručí jsem si uvědomil, že je mou povinností ji nosit na rukou každý den dokud nás smrt nerozdělí! „Jana vypadala jakoby se právě probudil
Dala mi pořádnou facku, zabouchla dveře a rozplakala se. Sešel jsem po schodech dolů a sedl si do auta. V nejbližším květinářství jsem objednal velikou kytici. Květinářka se mě zeptala, co má napsat na kartičku s přáním. Usmál jsem se a napsal jsem do ní: „Budu tě nosit na rukou dokud nás smrt nerozdělí.“
V ten večer jsem přišel domů s květinami v rukou a úsměvem na rtech, vyběhl jsem po schodech a našel jsem manželku ležet mrtvou v posteli. Už měsíce bojovala s rakovinou a já jsem byl tak zaneprázdněn Janou, že jsem si toho ani nevšiml. Věděla, že brzy zemře, a chtěla mě ochránit před jakoukoliv negativní reakcí a výčitkami našeho syna. Alespoň v jeho očích jsem byl milující manžel …
Malé detaily našeho života jsou to, na čem ve vztazích záleží. Není to dům, auto, či peníze. Ty vytvoří příznivé prostředí pro štěstí, ale nejsou štěstím.
Najděte si proto čas a dělejte s láskou drobnosti pro své milující. Mějte šťastné a reálné manželství!
Když se o tomto článku s nikým nepodělíte, nic se nestane.
Pokud ano, možná sobě nebo někomu jinému zachráníte manželství.