Ve svém článku „Mistr lásky“ autorka Emily Smithová uvádí, že ze všech párů, které se vezmou, jen 3 z 10 zůstane ve zdravém a šťastném manželství.
Například v červenci, který je nejoblíbenější měsíc pro svatby, si své ano jen v Americe řekne přibližně 13 tisíc párů, čímž se zavážou k doživotnímu partnerství (pokud se časem nerozvedou).
Studium manželství
Sociologové poprvé začali studovat manželství jeho pozorováním v akci v 70-tých letech 20. století. Byla to reakce na tehdejší krizi, když se lidé rozváděli v tempu jako nikdy předtím.
Obávali se, jaké důsledky budou mít tyto rozvody na děti.
Proto se psychologové rozhodli rozhodit na manželské páry „vědecké sítě“. Přivedli je do svých laboratoří (či ambulancí), kde je pozorovali a snažili se zjistit, jaké jsou ingredience zdravého a trvanlivého vztahu.
Tým výzkumníků napojil páry na elektrody a pak se jich ptali na několik otázek o jejich vztahu, jak se setkali, jaké měli hlavní konflikty a také se zajímali o jejich pozitivní myšlenky.
Dokud testovací páry povídali, elektrody zaznamenávali jejich průtok krve, tlukot srdce a míru pocení. Pak poslali výzkumníci páry domů. Znovu je kontaktovali za šest let později, aby zjistili, zda jsou stále spolu.
Z údajů, které získali, rozčlenili páry do dvou hlavních skupin.
- mistři
- tragédi
Mistři byli stále šťastní spolu i po 6 letech. Tragédi se buď rozešli nebo byli sice stále spolu, ale chronicky nešťastní.
pokračuj ..
Co má s tím vším společného psychologie?
Problém byl, že i „tragédi“ stále vykazovaly známky vzájemné fyzické přitažlivosti, ale ve stylu bojového nebo únikového módu. To znamená, že biologické faktory v tom nebyli.
Sezení vedle svého partnera a vzájemná konverzace však byla pro ně podobné traumatu, jako kdyby čelili zubům rozzuřeného tygra.
Existuje zvyk stavu mysli, který mají mistři“, vysvětluje v interview jeden z výzkumníků. „Je jím toto: Vyhledávají ve svém sociálním okolí věci, které mají rádi a za které rádi poděkují. Budují tuto kulturu respektu a vděčnosti velmi cíleně. Tragédi, na straně druhé, vyhledávají ve svém sociálním okolí partnerovy chyby.“
Jasné signály
Vědci zjistili, že pohrdání je důvodem číslo 1, který trhá partnerské vztahy. Lidem zaměřujícím se na kritiku druhých, unikne 50% pozitivních věcí, které jejich partneři dělají. Mohou dokonce vytvořit i negativitu tam, kde žádná není!
Lidé, kteří nastavují svým partnerům studené rameno – čili je vědomě ignorují nebo reagují na ně minimálně – ničí své vztahy tím, že se jejich partner pak cítí zbytečný, neviditelný a bezcenný.
Lidé, kteří se ke svým partnerům chovají s despektem a neustále je kritizují nedělají nic jiného než další škodu svému vztahu.
Laskavost je druhý nejdůležitější indikátor (spolu s emocionální stabilitou) spokojenosti a stability ve vztahu. Laskavost dělá to, že se každý z partnerů cítí, že je o něj postaráno, rozumí se mu, čili prostě, že je milován.
Nejtěžší je praktikovat laskavost samozřejmě během hádky. Je to však ten nejdůležitější doba, kdy to je potřeba dělat. Pokud necháte pohrdání a agresivitu uniknout zpod kontroly během konfliktu, může to na vztahu nadělat nenapravitelnou škodu.
Laskavost neznamená, že nebudeme vyjadřovat svůj hněv“, vysvětluje Julie Gottmanová, „ale laskavost určuje to, jak si zvolíme vyjádřit svůj hněv.
pokračuj .
Můžete po svém partnerovi házet kopí. Nebo mu můžete vysvětlit, proč se zlobíte a cítíte se zraněny. To je ta milejší cesta.
Když chtějí lidé praktikovat laskavost, myslí se tím především malé akty štědrosti, jako například vzájemné kupování si dárků nebo vzájemná masáž tu a tam.
Toto jsou výborné příklady vstřícnosti, ale laskavost by měla být zabudována i přímo do „hřbetní kosti“ vztahu prostřednictvím toho, jak se k sobě navzájem partneři dennodenně chovají. A to bez ohledu na to, zda si dají někdy masáž či obdaří čokoládou.
Další mocné strategie laskavosti se týkají sdílených požitků.
Jedním klasickým příkladem u vztahů, které končily pohromou bylo, že nedokázali navázat spojení u dobrých zpráv týkajících se toho druhého.
Když se například jeden z partnerů pochlubil povýšením v práci, druhý na to reagoval nezainteresovaně – podíval se na hodinky nebo ukončil konverzaci stručnou poznámkou typu „Tak to je tedy hezké“.
Časem se začnou kupit běžné stresy společného života jako děti, kariéra, přátelé a další rušivé vlivy, které zatlačují čas na romantiku a intimní chvíle. Tehdy začnou partneři vynakládat méně námahy na budování svého vztahu a nechávají drobné spory postupně ho zničit.
U většiny sňatků míra uspokojení prudce klesá během prvních několika let společného života. Nicméně páry, které nejen spolu vydrží, ale žijí dlouhá léta šťastně, vždy vede napřed duch laskavosti a štědrosti.