Když se moje dospělé dítě osamostatnilo a odešlo z domova, nebylo jednoduché zvládnout pocit odloučení. Přesto mi život přinesl nečekaný dar – narodila se mi vnoučata. Tímto okamžikem se pro mě vše změnilo. I po padesátce mohu zažívat nové emoce, a stejně jako se vyvíjejí děti, i já se díky nim stále proměňuji.
První okamžiky s vnoučaty: Emoční horská dráha
Zažila jsem prvotní vzrušení, když byla moje dcera těhotná. Nezapomenutelné byly chvíle kolem porodu a následné emoce. Vidět svou dceru stát se matkou, být po jejím boku při zrození jejího dítěte a podporovat ji v nespočtu nových situací nebylo nikdy břemenem, ale spíše zázrakem. Tyto okamžiky pro mě měly hluboký význam a obohatily mě o nové pocity.
Pomoc s péčí: Vděčnost místo únavy
Být přítomná při péči o miminko, pomáhat s praktickými věcmi a obklopovat svou rodinu tichým taktem – to pro mě nikdy nebylo únavné. Naopak, cítila jsem hlubokou vděčnost. Každý okamžik, který jsem mohla s vnoučaty strávit, byl pro mě vzácný. Často jsem plakala, když jsem se vracela domů a děti zůstaly beze mě, protože jsem věděla, že tyto chvíle se už nikdy nevrátí.
článek pokračuje na další stránce..