Pro všechny mámy, mamky, maminky, které mají syny

Každá nebo téměř každá žena na světě v jeden čas bere na sebe důležitou roli – roli matky. Totéž platí i pro muže, kteří se stali otci, ale dnes se budeme speciálně věnovat matkám.

Tolik štěstí v malém uzlíčku. Je to však smutné, děti vyrostou a rodiče je musí nechat jít na dalekou cestu, ať už chtějí nebo ne.

Co mohou očekávat matky synů? Vždyť všechny matky jsou žárlivé na své syny. Proč je tak důležité, aby byly na to připravené? Co dělat, když si jednoho dne váš syn sbalí kufr?

Když přišel do vašeho života. Nejdříve si v obchodě vyberete milý overal a čepičku modré barvy. Opatrně líbáte jeho maličké prstíky a sladké rty. Potom šijete nebo kupujete kostýmy králíčků – kocourků – pirátů – kovbojů, vedete ho do mateřské školy, otíráte slzy, ošetřujete rozbité koleno, v noci nespíte, protože je nemocný. Čtete mu pohádky na dobrou noc, polibek na cestu, rozmary a žádosti – seznam je nekonečný.

Nestihnete se ani ohlédnout a syn již sedí v první třídě. Teď den začíná s přípravou školní tašky a končí slovy učitelky:

Udělejte něco s tím vaším raubířem, všechny bije a nikdo nemůže kolem něj projít!

A vy vychováváte, vzděláváte a vysvětlujete, že je třeba být čestným, statečným, odvážným, inteligentním a neurážet ostatní. Červenáte se na rodičovských schůzkách, po tisícátý pátý mu odpouštíte, radujete se z jeho úspěchů ve sportovních akcích a pokorně kýváte hlavou na sousedku..

..

Váš syn je vinen, on začal první!

Najednou zjistíte, že váš syn roste mílovými kroky, ne ze dne na den, ale hodinami. Už mu je všechno malé, co jste mu koupili. Syn je starší a čas tráví více se svými přáteli než s vámi. Zbožně věříte, že jeho první láska – je to jen směs hormonů a ta lehkomyslná Markéta od sousedů není vhodná pro vašeho syna, je to jen zábava, nic víc.

Čas letí a vy už nevybíráte malý modrý overal, ale skutečný oblek pro dospělého pro ukončení střední školy, roníte slzy, když získává maturitu. A pak k vám začíná chodit nějaká Katka, potom Lenka a zase nějaká Katka a pak další a další, jejichž jména si už ani nepamatujete.

A pak přijde do vašeho domu spolužačka Anna, která otevře vaši ledničku a chová se u vás jako doma. Jste z toho nervózní, podrážděná, ale kousnete to a v tichosti trpíte. A pak zjistíte, že košili, kterou jste mu koupili je podle Anny nemoderní a jídlo, které jste připravili, je nezdravé.

A pak v jeden krásný den vám syn řekne, že už s vámi bydlet nebude, že se chce oženit s Annou. Už nebude jíst vaši polévku, ale její, už s vámi nebude mluvit o všem, ale s ní, na víkend půjde navštívit její rodiče v košili, kterou vybrala ona. Na návštěvu přijde jen na narozeniny a víc už ne. Už mají vybrané menu na svatbu, společný rozpočet, kostlivce ve skříni … A pak vše podle scénáře: svatba, vnuci, péče.

Ne jedenkrát vejdete do pokoje svého syna, podíváte se na jeho hračky, nefunkční Play station, pár fotografií, na kterých se usmívá Váš sedmiletý syn a uvědomujete si, že … už nikdy nebudete u něj na prvním místě. Že jste stali druhou v pořadí.

Aby to neznělo tak smutně, je třeba se s tím smířit a přijmout tuto skutečnost. Myslíte na to, že nejste sama, která tímto způsobem přišla o syna. Na to je také rčení:

Dítě – je host ve vašem domě: nakrm, vychovej, nech odejít.

Trochu nakrmit, vychovat složitější, a vědět, kdy je čas nechat své dítě odejít k Anně (Markétě, Katce, …). Tento proces je přirozený. A je to důležitá úloha – umět pustit svého syna bez tajných výčitek, lítosti a nenávisti k jeho „nové“ dívce.