Na těchto večírcích měli všichni muži mladé krásné manželky, které vůbec nevypadaly jako moje žena. Byl jsem smutný, když jsem si vzpomněl na tu, která mě čekala doma, a stále častěji jsem se začal dívat na štíhlé mladé ženy, které by mohly být mými dcerami.
Moje žena mi nikdy nevynadala. Vždy se snažila vžít do mé kůže a podporovala mě. Bylo to tak milé! Na ní záviselo teplo našeho domova. Ale jen zřídka jsem tam byl …
Jednoho dne jsem potkal mladou a velmi atraktivní blondýnu Terezu. Mezi námi vypuklo něco neuvěřitelného a já jsem prostě ztratil rozum. Měla však jednu podmínku: manželství, ne jen banální románek.
Dlouho jsem to odmítal, ale touha mít tuto ženu si vyžádala svoji daň. Tereza mi dala tříměsíční ultimátum. Potom jsme se měli buď vzít nebo navždy rozloučit.
Dlouho jsem přemýšlel, jak všechno vyřešit tím nejlepším způsobem. Začal jsem se aktivněji držet své ženy. Vydržela všechno. Teprve potom jsem si všiml její nadváhy, nadměrné pobožnosti a pokory. To vše mě neskutečně rozčilovalo a v jednu chvíli jsem manželku nenáviděl.
Začal jsem ji neustále urážet a ponižovat. Vydržela všechno. Naše manželství nesla jako svůj vlastní kříž.
článek pokračuje na další stránce..