Odborníci sice připouštějí, že občasná konzumace není zásadní problém, realita je však jiná – většina lidí je konzumuje mnohem častěji, než si připouští.
Historie sahá více než století zpět
Ultraspracované potraviny nejsou novinkou moderní doby. Už v 19. století se do potravin začaly přidávat umělé příchutě a aditiva. Významným milníkem byl objev transmastných kyselin, které umožnily prodloužit trvanlivost potravin a snížit výrobní náklady.
Skutečný rozmach však přišel po druhé světové válce, kdy bylo potřeba vyrábět trvanlivé a snadno přepravitelné potraviny. Technologie jako konzervace, dehydratace či nové obalové materiály se postupně přesunuly i do běžné výroby.
Jak je poznat: složení, které doma nenajdete
Jednoduché pravidlo zní: pokud produkt obsahuje složky, které běžně nemáte doma, jde pravděpodobně o ultraspracovanou potravinu. Typické jsou emulgátory, barviva, zvýrazňovače chuti, zahušťovadla nebo různé chemické směsi, které vznikají průmyslovou výrobou.
K orientaci slouží i klasifikace NOVA, která rozděluje potraviny podle míry zpracování – od přirozených až po ty nejvíce upravené.