Biologický vs. psychologický věk: rozdíl, který rozhoduje
Už dávno víme, že číslo v občanském průkazu nevypovídá o skutečné kondici organismu. Někteří lidé ve čtyřiceti vypadají unaveně a rezignovaně, jiní v šedesáti vyzařují energii a vitalitu.
Podle odborníků nejde primárně o genetiku ani o kosmetické procedury. Rychlost stárnutí je úzce spojena s procesy v mozku. Existuje pojem tzv. psychologický (sociálně-psychologický) věk – tedy to, jak člověk vnímá sám sebe, svět i budoucnost.
Například Světová zdravotnická organizace (WHO) upravila věkové hranice:
- období mládí dnes vymezuje mezi 25 až 44 lety,
- střední věk trvá přibližně od 60 do 75 let,
- stáří nastupuje až poté.
Tato klasifikace odráží fakt, že se prodlužuje délka života i aktivní fáze lidské existence.
Mozek jako spouštěč stárnutí
V mládí je mozek neustále stimulován – učíme se, objevujeme, řešíme nové situace. Tělo reaguje na tuto aktivitu zvýšeným výkonem.
Problém nastává ve chvíli, kdy člověk ztratí zájem o svět. Jakmile přestane hledat nové podněty, učit se a plánovat, mozková aktivita klesá – a s ní i vitalita organismu.
Některé studie naznačují, že dlouhodobá mentální stagnace může souviset i s vyšším rizikem neurodegenerativních onemocnění, například Alzheimerova choroba. Aktivní mysl je tedy víc než jen intelektuální výhoda – je to investice do zdraví.
Tři signály psychologického stárnutí
článek pokračuje na další stránce…