ROZHOVORY Karel Gott rozhovor: Nechci zůstat zacyklený v Gottovském stereotypu

Karel Gott rozhovor: Nechci zůstat zacyklený v Gottovském stereotypu

Karel Gott stále zpívá jako o život a pravidelně vydává další a další alba. Zatímco na dvou předchozích osobitým stylem prezentuje světové popové evergreeny, aktuální album „S pomocí přátel“ přináší něco zcela nového.

Karel Gott S pomocí přátel (500 x 500)

Těmi přáteli jsou navíc muzikanti, u kterých byste vazbu s Gottem možná ani nečekali. Nejslavnější český zpěvák se totiž spojil s kolegy nejednou o generaci mladšími, kteří mají dnes přesně tolik let, jak sám maestro v dobách, kdy začínal. Gottova hvězda vlastně od té doby nikdy nevyhasla. 

K šedesátým létům se často a rád vracíte. Zřejmě to bylo pro vás šťastné a důležité období. 

Přesně tak. V 60. letech pomalu začaly tát politické ledy, což se později projevilo i v muzice. Začala k nám pronikat hudba z venku a my jsme ji už směli hrát. Nebyla však k dostání v prodejnách a ani v rádiu ji příliš často nehráli. My, tedy začínající muzikanti, jsme se proto cítili jako rebelové. Na přelomu 50. a 60. let jsme hrávali většinou v kavárnách – taková Alfa či Vltava, to byly české Las Vegas bez kasin. Živé kapely, skvělí muzikanti, světové hity … a lidé šíleli. Krásné časy.

Mám pocit, že jste kousek této atmosféry přenesl i na album „S pomocí přátel“ …

Jsem opravdu rád, že to tak cítíte. Autory písniček jsem nenutil k žádné stylizaci. Právě naopak. Oslovil jsem ty, které důvěrně znám a vážím si jich. Instinkt mi říkal: „Oslov je, oni ti napíší píseň přesně na míru.“ Vždyť něco podobného jsem naposledy zrealizoval před deseti lety. Od té doby se přece jen hodně změnilo. Vydával jsem různě koncipovaná alba, moravské lidovky, písničky pro děti, velké standardy, swingové a filmové melodie i popovou klasiku. Dlouho už jsem však toužil být spoluautorem, spolu-tvořitelem písní, které vzniknou přímo pro mě.

Mnozí z těchto autorů však nejsou jen skladatelé a textaři, ale i zpěváci …

… A jak je známo autor, který zpívá, si zpravidla píše texty sám pro sebe. Proto si nesmírně vážím, že tentokrát udělali výjimku a napsali písně pro mě. Celému albu samozřejmě předcházela série rozhovorů typu, co máš rád, máš nějaký nápad, co by si do textu rád zakomponoval a podobně. No a samotné gro jsem nechal na nich. Proto má každá písnička jinou polohu, jinou náladu. Velmi důležitá je následná dramaturgie, aby na albu vedle sebe nestály vyloženě kontrasty. A to se také podařilo.

Bylo těžké přizpůsobit se odlišnému stylu řekněme Radka Banga či kapely Chinaski?

Ne, protože celá spolupráce byla postavena na tom, abychom si navzájem vyhovovali. Lépe řečeno, abych to byl pořád já a aby to byli stále oni. Radek Banga se mnou zpívá, skupina Chinaski také. Musím se přiznat, že s radostí jsem zpíval například i texty, které v mém repertoáru zatím nenajdete. Nové obraty, nové obzory. To je pro mě velké potěšení.

Na albu je vidět úžasné propojení muzikantských generací. Každý přispívá svou troškou a dohromady spolu všechno krásně ladí.

Přesně tak. Vezměte si například můj duet s Monikou Bagárovou. Toto úžasné děvče jsem poznal při pěvecké soutěži. V jednom soutěžním kole měli finalisté za úkol zazpívat libovolnou píseň z mého repertoáru. Monika si vybrala hit „Už z hor zní zvon„. Zazpívala ho s velkou vyzrálostí, a to měla tehdy pouze 15 let! Byl jsem z toho úplně vedle. Pak jsme spolu na její album nahráli nádherný duet.

Tehdy však nevyšel, a tak jsem po něm velmi rád sáhl nyní. Další duet zpíváme s Olgou Lounovou. To je také ohromně talentovaná dívka, autorka i zpěvačka. Další zajímavé setkání proběhlo s Petrem Bendem a vznikla z toho vskutku překvapivá nahrávka. Petr má skvělou, šťavnatou kapelu. Podobně zajímavých spojení je na albu hned několik. Pro mě je to samozřejmě osvěžení a cesta k tomu, abych nezůstal cyklický v typickém gottovském stereotypu lyrického tenora. (smích) To už stačilo – při vší úctě k tenoristou!

V jedné z písniček zpíváte, že pokud by to bylo možné, vrátili byste čas. Je to milostná píseň. Cítíte podobnou touhu i ve skutečnosti?

Tato píseň opravdu mluví o vztahu k ženě. K ženě, kterou jsem sice našel, ale ne ve správném období. Kdyby tak šel vrátit čas … Člověk se sem tam v podobném duchu zamyslí. Nakonec, kolikrát mě napadne, že jsem mohl něco udělat lépe a nemyslím tím jen dávné časy. Uvedu příklad. Nedávno jsem dělal několik talk show v Německu a jen co jsem odešel ze studia, okamžitě jsem věděl, co jsem mohl udělat a říci lépe. Tolik věcí jsem mohl i v životě udělat jinak, respektive do tolika věcí jsem neměl vůbec jít. Ale stalo se. A vrátit to nejde.

Při této písničce, tedy „Chci zpátky dát čas„, mě napadá vaše dávná píseň „Zpátky si dám tenhle film„. Také je o vracení se v čase, i když tam šlo samozřejmě o něco jiného.

Ano, v ní jsem vyznával lásku muzice, která mě oslovila. K hudbě, ke které jsem hořel a stále hořím. A to posluchač musí cítit. Ale máte pravdu, ten motiv návratu v čase je stejný.

A ještě k návratům v čase – na albu je i píseň věnována Jiřímu Štaidlovi. To je zřejmě téma, která vás provází většinu profesního života. Píseň „Kluk s velkou vášní“ vám asi mluví z duše, přestože autorem textu nejste vy.

Řekl jste to naprosto přesně. Tato píseň je jedna z mých nejosobnějších zpovědí. Jirka Štaild pro mě za sedm let napsal devětadevadesát textů a polovina z nich byly velké hity. K některým se hlásím dodnes a díky reakcím z publika mohu říci, že zlidověly.

A to už je u textaře co říct! Text k písni „Kluk s velkou vášní“ napsal Radovan Šťastný. Dva texty jsem mu vrátil, protože mě příliš neoslovily. Mluvili jsme spolu o tom, jak je pojmout jinak, až najednou přišla řeč na Jirku Štaidla. Vyprávěl jsem mu o našem vztahu a o tom, jak důležité je kamarádství autora a interpreta písně. Říkal jsem mu, že Jirka mě znal lépe než vlastní otec. Pan Šťastný mě pozorně poslouchal, až mi poslal text, ve kterém vypráví právě o Jirkovi. A trefil se zcela přesně! Určitě pomohlo, že věděl, co všechno pro mě Jirka Štaidl znamenal.

Takže původní dva texty byly o něčem jiném?

Úplně. Ještěže jsem je nevzal. Až ten třetí je výborný a přesný. Na albu „S pomocí přátel“ je i píseň s textem Pavla Vrby. Ta je z časového hlediska na albu nejstarší a vznikla v období, kdy byl Pavel Vrba ještě při síle. Jelikož na předchozí alba se mi tematicky nehodila, schovával jsem si ji, dokud opět nebudu nahrávat album s původními českými písněmi.

Na aktuálním albu si našla své čestné místo, i když se toho Pavel už bohužel nedožil. Každá písnička tu má svou minulost, zajímavý příběh. A pro mě osobně je současně i nejvzrušujícím výletem do různých žánrů a stylů. Ať už jde o písničky Vaše Patejdla, kapely Chinaski, Martina Chodúra, Petra Bendeho nebo Radka Bangy.

Radek Banga alias Gipsy.cz po vás údajně chtěl, abyste rapovali!

To je pravda. Tak dlouho jsem rapoval, až jsem to nakonec zazpíval. A do této pasáže nakonec rapuje Radek.

Jak prožíváte všechny ty nádherné vyznání autorů, jejichž písně váš nový album provázejí?

Je to naprosto neuvěřitelné. Může to vypadat tak, že jsem všechny ty skvělé muzikanty podplatil. (smích) Ale myslí to upřímně, žádná falešná úcta. Alespoň doufám! A stejně věřím, že pokud mi bude sloužit zdraví a hlas, dočkáme se i druhého pokračování. Album S pomocí přátel patří k pilířům mé diskografie. V součinnosti nás všech se zrodilo něco velkého. Zrodily se nové písně, napsané pouze pro mě. A to je na tom to vzácné.

zdroj: Supraphon

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here