Národní divadlo moravskoslezské uvádí ve čtvrtek 18. června 2015 premiéru opery Umberta Giordana Andrea Chénier.
Tento klenot italské veristické opery se na ostravské operní jeviště vrací po dlouhých osmdesáti osmi letech! Jedná se o příběh skutečné historické postavy – básníka, jehož život předčasně skončil pod gilotinou v poslední fázi Velké francouzské revoluce.
K dějinným skutečnostem – revoluční činnosti a popravě básníka
– byla v opeře připojena vymyšlená milostná romance, jakýsi milostný trojúhelník, kdy do Chénierova života vstupuje mladá šlechtična Maddalena z Coigny a její někdejší sluha a nyní jeden z vůdců revoluce Carlo Gérard.
Dramaturg opery NDM Daniel Jäger k tomu dodává: „Uvedením opery Andrea Chénier navazujeme na nastudování opery Fedora téhož skladatele, jež si před čtyřmi lety získala srdce ostravských diváků. Giordanův kompoziční styl se vyznačuje smyslem pro drama v duchu veristických tendencí a v opeře Andrea Chénier jsou hned tři opravdu velké pěvecké příležitosti pro vynikající pěvce.“
V roli Maddaleny se představí první dáma české opery Eva Urbanová, která tuto roli nastudovala poprvé ve své kariéře. V alternaci s ní se představí rovněž renomovaná sopranistka Olga Romanko a přední ostravská sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová. V titulní roli vystoupí stálý host Národního divadla moravskoslezského, italský tenorista Gianluca Zampieri (altenace Rafael Alvarez), jako Carlo Gérard se představí sólista opery NDM Jakub Kettner a host opery NDM Richard Haan.
Hudebního nastudování se, stejně jako v případě Fedory před čtyřmi lety, ujal Zbyněk Müller (alternace Sander Teepen). K režijnímu ztvárnění díla byl přizván umělecký šéf ostravské komorní scény Aréna Ivan Krejčí, jenž před třemi lety v Národním divadle moravskoslezském – a rovněž tak v operním žánru – debutoval úspěšnou inscenací Donizettiho belcantové opery Anna Bolena (Anna Boleynová). Scéna je dílem Milana Davida, kostýmy navrhla Marta Rozskopfová, na inscenaci se podílí rovněž sbormistr Jurij Galatenko a choreograf Igor Vejsada.
V roce 1894 si italský operní skladatel Alberto Franchetti objednal u Luigiho Illicy libreto na motivy posledních let života revolučního básníka Andrého Chéniera (1762–1794), jehož život vyhasl pod gilotinou v poslední fázi Velké francouzské revoluce. Illica souhlasil a libreto skutečně vytvořil, ale nakonec neposloužilo Franchettimu. Umberto Giordano se v té době pokoušel o návrat na operní jeviště a právě Andrea Chénier mu k tomu měl dopomoci.
Giordano měl kolem roku 1894 pověst génia, který promarnil svůj talent. Jako velmi mladý napsal operu Marina, která zaujala i nakladatele Eduarda Sonzogna, jenž skladatele vzal pod svá křídla. Giordano tuto příležitost plně nevyužil a po neúspěchu další opery s ním Sonzogno přerušil veškerý kontakt. Giordano se poté dostal do existenčních potíží a Franchetti, ve snaze pomoci svému dobrému příteli, se v jeho prospěch vzdal nároku na libreto Andrey Chéniera.
Koncem ledna roku 1896 byla opera hotova. Premiéra se uskutečnila v milánské La Scale o dva měsíce později a měla triumfální úspěch. V průběhu následujícího roku byla uvedena nejen ve většině italských měst, ale také v zahraničí. Opera byla na svou dobu velmi současná – obsahem i formou. Po hudební stránce následovala moderní směr nastolený Mascagnim v Sedláku kavalírovi a obsahově reagovala na tehdejší politicko-sociální situaci.
Napjatá atmosféra v Itálii koncem 19. století vedla k rozmachu různých radikálních hnutí, což Giordano jen nerad sledoval. Obával se, že by se země mohla dát na krvavou cestu teroru, kterou kdysi ve Francii nastolili jakobíni, a Andrea Chénier měl být varovným signálem pro celou italskou společnost.