Gossip – Music For Men

Music For Men

 Beth Ditto – zpěv

Brace Paine – kytara, basa, klávesy

Hannah Blilie – bicí

 * * * * *

DYI post-punkové trio Gossip překračující genderové hranice se na svém novém albu Music For Men posunulo na zcela novou úroveň díky působivým textům, promyšlené hudbě, neustále se vyvíjejícímu, ale vždycky úchvatnému zvuku a obrovské procítěnosti. Je to první studiové album této nezávislé kapely, které vyjde u velké nahrávací společnosti.

Podle slov kytarysty Gossip Bracea Painea, který i skládá hudbu, se nápad pojmenovat nové album Music For Men zrodil v hlavě Beth Ditto, zpěvačky bořící ikony a charismatické vůdkyně kapely Gossip. „Je to takový feministický vtípek,“ nabízí Brace tak trochu sarkasticky jeden z možných výkladů.

Přestože se ale Gossip podařilo do alba Music For Men šikovně dostat ironické postřehy týkající se naší kultury, na hudebních postupech tohoto post-punkového tria  není matoucího zhola nic: jsou přímé a instinktivní, tepou syrovou a bezstarostnou animální energií, bubenice Hannah Blilie kapelu žene dravými rytmy, které se snoubí s tepajícími rify Brace a agresivním i očistným zpěvem Beth.

Album Music For Men, které bylo jednou z nejočekávanějších novinek na hudebním trhu, je novým hudebním manifestem Gossip. Stalo se prvním dlouhohrajícím studiovým albem Gossip od vydání desky „Standing In The Way of Control“ v roce 2006, díky které prorazili a která se stala symbolem emancipace. Music For Men přináší zbursu nové skladby, na které všichni netrpělivě čekali již od vydání alba Live In Liverpool, kterým kapela debutovala u velké nahrávací společnosti.

Aby Gossip zajistili, že studiové album bude mít přesně takový zvuk, jaký má mít, přizvali do svého týmu producenta Ricka Rubina., který jim pomohl vyladit každou jednotlivou skladbu tak, aby vzájemně nesplývaly a neztratily svou osobitost. „Je to čaroděj,“ říká Brace. „Pořád jsme si povídali o Johnovi Cageovi. Staral se jen o hudbu, mikrofony a zvukovou aparaturu. Práce s ním byla vážně úžasná. Stačilo říct ‚Chtěl bych, aby ta basa zněla jako PiL‘ a on přesně věděl, co má udělat, došlo mu, jak to myslím. Dával mi naprostou volnost. Vyzařoval úžasnou energii.”

Brace připouští, že nahrávání alba Music For Men ve studiích Shangri-la v Malibu znamenalo pro kapelu „úplně první příležitost dostat se do takového studia. Teď už je mi jasné, že když hudebníky neohlídáte, tak se v tom velkém studiu a veškerém jeho vybavení úplně ztratí, a už chápu, že se pak někdo do té velkoleposti úplně zamotá. Je hrozně důležité se ovládat. Nesnáším přeprodukovaných zvuk alb.“

„Spoustu skladeb jsme napsali přímo ve studiu,“ pokračuje Brace a opět odkazuje na Shangri-La. „Studio bylo postaveno v roce 1976 a vzadu stál starý autobus, kterým jezdil na turné Bob Dylan. Byl prázdný, tak jsem si z něj udělal vlastní malé nahrávací studio, kam jsem si dal svůj počítač s nahraným programem GarageBand, kytary a další věci. Všechny svoje věci jsem prostě nacpal do starého autobusu, se kterým jezdil v 70. letech Bob Dylan na koncertní šňůry, a v něm jsem skládal. Beth tam za mnou vždycky přišla a já jsem jí pouštěl dema. Všechny vokální linky a texty jsou její. Já tvořím zvuky a ona do nich zpívá. Chodila za mnou do autobusu Boba Dylana, kde jsme během dne nahrávali vlastní dema, protože to tak bylo pohodlnější. Přišla a zpěv jsme nahrávali přes GarageBand. A já jsem pak přidával další věci k jejímu zpěvu. Například ‚Dimestore Diamond‘ si nejdřív jenom broukala a já pak do toho začal hrát na basu.“

Zatímco „Dimestore Diamond“ spojuje punk-rock Second Hand Rose s temnou funky basovou linkou a rytmicky praskající statickou elektřinou, „Men In Love“ vyšlehne tanečními rytmy, které jsou jak trochu upocené, tak mimořádně chytlavé. V „Heavy Cross“, prvním singlu tohoto alba, nejdříve Beth jen milostně vrká, ale potom jsme tvrdě konfrontováni se statusem quo krutého světa.

Další nové skladby na albu „Music For Men“ od Gossip jsou „8th Wonder“, „Love Long Distance“, „Pop Goes The World“, „Vertical Rhythm“, „For Keeps“, „2012“, „Love and Let Love“, „Four Letter Word“ a „Spare Me From The Mold“.

“Beth má pořádné plíce. Je to skvělá zpěvačka. Co se svým hlasem dokáže, to mě vždycky úplně dostane,“ vyznává se Brace z obdivu ke své kolegyni z kapely. „Všechno nazpívala na první nebo druhý pokus.“

Co se týče celkového zvuku alba Music For Men, říká: „Snažili jsme se, aby bylo jednoduché. Obvykle na desce neuslyšíte víc než dva motivy zároveň. Začíná třeba basová linka, potom se přidá kytara nebo syntetizátor. Hodně jsem přemýšlel nad tím, jak to bude znít živě. Jsme hlavně živá kapela. Na pódiu nás vždycky doplňuje čtvrtý člen, basák. Já hraju na klávesy a kytaru.“

Cesta od „Standing in the Way of Control“ k Music For Men byla pro Gossip jednou divokou jízdou. „Pořád jsme byli na cestě,“ říká Hannah. „Hrajeme velké koncerty, každé turné je větší než předchozí, a i koncerty jsou zábavnější a zábavnější. Vzhledem k tomu, že jsme dobří přátelé, tak si to moc užíváme.“

Brace a Beth se spolu přátelí již od dob, kdy bylo Bracemu 15 let a oba dva se snažili přijít s nějakým kosmopolitním světonázorem, který by zahrnoval mnohem víc, než jen jejich životy v malých městech v zemědělských oblastech na okraji Searcy v Arkansasu. K Beth doputovala Braceova kazeta s punkovými písničkami (prostřednictvím společné kamarádky, Kathy Mendonca, která se později stala první bubenicí v Gossip), čímž byl položen základ dlouhotrvajícího přátelství a hudební spolupráce, která pak jen vzkvétala.

„Začali jsme spolu trávit stále více času,“ říká Brace, toho času místní slibný a nezávislý hudební podnikatel. „Vypustil jsem do světa kazetu její kapely Little Miss Muffet.“ Nedlouho poté se Beth, Brace a Kathy přestěhovali do Olympie ve Washingtonu, kde „společně bydleli v punkáčském baráku, v jehož sklepě založili kapelu“.

Hned od začátku bylo všem v Gossip jasné, že půjde o něco velkého. „Beth zpívala bluesové věci,“ vzpomíná Brace. „Bylo to spíše v lo-fi stylu. Zvukem jsme se moc nezabývali. Hlavně aby to bylo pořádně nahlas a zkreslené. Vůbec jsem nevěděl, jak pořádně hrát na kytaru. Potom k nám ale přišla nová bubenice…“

Jakmile do kapely přišla bubenice Hannah Blilie, sestava Gossip se zaběhla, takže byli schopni něco dokázat a pustit se s vervou do práce. Začínající nezávislé trio prorazilo v roce 2006 albem Standing In The Way Of Control, které se dostalo na první příčku amerických nezávislých hitparád a ve Velké Británii vyšplhalo na 22. příčku v prodejnosti alb. Titulní píseň se pak stala neodmyslitelně spjatou s populárním britským seriálem pro teenagery „Skins“.

Úspěch alba „Standing In The Way Of Control“ společně s energickými živými vystoupeními Gossip způsobily, že se na scéně úplně nová Beth Ditto stala kulturní ikonou Velké Británie – byla časopisem NME jmenována Nejvíc cool osobností rocku (tehdy se v prvním z celkem čtyř případů objevila na obálce tohoto časopisu), získala cenu časopisu Glamour Mezinárodní umělkyně roku 2008, objevila se na obálce prvního čísla časopisu Love a stala se vyhledávaným hostem britských televizních pořadů. Ve Velké Británii i Evropě si tak hudba Gossip a Beth vydobyly uznání.

V kontextu surreálného světa, ve kterém si během French Fashion Week povídal s Karlem Lagerfeldem o Velvet Underground, Brace přesto říká, že „naše životy se – paradoxně – vůbec nezměnily. Pořád bydlíme ve stejném městě“.

Ale přestože každodenní život členů kapely zůstal navzdory stále stoupající popularitě Gossip stejný, nespoutanost jejich hudby a adrenalinové tempo jejich živých vystoupení jsou vytrvalým zdrojem nezměrné energie. Od dob svého vzniku Gossip spolupracovali nebo vystupovali s širokou škálou hudebníků a kapel včetně Le Tigre, Chromatics, Tracy and the Plastics, Sonic Youth, Pre, YYY, Sleetmute Nightmute, Glass Candy, the White Stripes, CSS, Pretty Girls Make Graves, Erase Errata, Stereo Total, the Kills a mnoha dalších.

V roce 2007 byli Gossip součástí charitativního turné nazvaného True Colors Tour, kde vystupovali společně s dalšími hvězdami jako Cyndi Lauper, Debbie Harry, Erasure, Rufus Wainwright, the Dresden Dolls, the MisShapes, the Cliks a Margaret Cho – turné obnášelo několik koncertů na podporu kampaně bojující za lidská práva.Letos v létě uzavírali Gossip festival Glastonbury a Beth Ditto zde uctila památku zesnulého Johna Peela, britského rozhlasového DJ, novináře a televizního moderátora, když během vystoupení vykřikla „JOHN PEEL POMÁHAL UNDERGROUNDU!!!“. Gossip byli pozváni, aby se do Glastonbury vrátili i následující rok.

V roce 2008 vyšla deska Gossip – Live In Liverpool, exkluzivní živé CD/DVD, na kterém bylo zachyceno výbušné vystoupení kapely z 9. července 2007 – tato nahrávka se soustřeďuje na syrovou energii a ohromující intenzitu živých vystoupení Gossip. V dubnu 2008 se na podporu své živé desky Gossip vydali na miniturné po vybraných sálech v Americe – mimo jiné zavítali do New Yorku a vystoupili v show Davida Lettermana, což zásadně ovlivnilo jejich kariéru.

„Jsme pořád na cestě,“ říká kapela. Gossip, jejichž vystoupení jsou stejně populární na festivalech jako i v post-punkových klubech po celém světě, si během května 2009 zahráli na festivalech Radio 1’s Big Weekend a vystoupili na několika britských letních festivalech včetně Latitude, Leedsu a Readingu.

Když kapela není na cestách, Beth, Brace a Hannah se ve zkušebně scházejí minimálně dvakrát týdně. V Portlandu je klub nazvaný Dunes, kde Brace často pořádá vystoupení kapel a DJs. Kapela pořádá pak místní post-punkové večírky, mimo jiné bájná undergroundová soirée (nyní pozastavená) nazvaná „Suicide Club“, o kterých Brace šeptem říká, že „na nich jsme pouštěli post-punkové desky a na zeď promítali videa Joy Division. Vždycky přišlo tak 30 lidí. Bylo to skvělé. Nikde nevisely žádné plakáty, protože to bylo ilegální.“

Na albu Music For Men Gossip propojují životně důležité prvky nebezpečí, vzrušení a vášně, kterým dodávají vlastní zvuk a vizi a řádí jako by byl rok 2012!!!

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno