Vychází první komplexní biografie George Harrisona ZA ZAMČENÝMI DVEŘMI

Renomovaný britský spisovatel a hudební publicista Graeme Thomson líčí neobyčejný život a uměleckou dráhu nejtajemnějšího a nejsympatičtějšího Beatla od skromných liverpoolských začátků až na honosný novogotický zámek Friar Park se sto dvaceti pokoji, kde závěr jeho života krutě poznamenala nemoc i násilný útok pomateného fanouška

George Harrison - ZA ZAMČENÝMI DVEŘMI (450 x 677)

Hvězdná sláva Beatles daleko přesáhla obvyklé hranice pop music.A v životějejich kytaristy George Harrisona (1943 – 2001) se zase naplno projevily základní paradoxy lidské povahy, jak odhaluje obsáhlá biografie Za zamčenými dveřmi, která v loňském roce vyšla ve Velké Británii k nedožitým sedmdesátinám hudební legendy.

Jako člen slavných Beatles prošel Harrison již během dospívání rychlou a strmou cestou k nevídané slávě a bohatství. Beatlemánie s sebou nesla spoustu neobyčejných zážitků a příležitostí, zároveň mu ale sebrala duševní klid a pocit naplnění. Celý jeho další život pak provázela snaha nalézt hlubší význam – hlubší, než mu mohla poskytnout kariéra Beatles i hudba samotná.

Rozměrná biografie sleduje Harrisonovu životní cestu plnou zvratů a konfliktů zblízka, téměř na každém kroku, od nesmělých začátků ve školní kapele až po postavení světové hudební superhvězdy. Sleduje Harrisona jako duchovního hledače, fanouška Formule 1 i mecenáše UNICEF. Jako člověka, který toužil kráčet k Bohu, jeho cestu však lemovala nejrůznější světská pokušení.

Kniha vychází dílem z dobových materiálů, dílem z rozsáhlých původních rozhovorů s Harrisonovými blízkými a spolupracovníky, pohled autora je často kritický. Výsledkem je obsáhlé svědectví o úspěších i neúspěších tvůrce, jemuž jeho okolí často příliš nerozumělo. Autor fundovaně rozebírá Harrisonovu hudbu od prvních písní pro Beatles přes přelomové sólové album All Things Must Pass  a desky kapely Traveling Wilburys až po posmrtně vydané album Brainwashed a neopomíjí ani Harrisonovy průkopnické námluvy s indickou a elektronickou hudbou. Zároveň kniha nabízí intimní pohled do písničkářovy složité povahy, v níž se jako v orientální filozofii pojily zdánlivě neslučitelné protiklady – jin a jang. Je vícevrstevným obrazem Harrisonova života bohatého na paradoxy a vnitřní rozpory.

George Harrison: ZA ZAMČENÝMI DVEŘMI (oficiální anotace nakladatelství)

Vynikající obsáhlá biografie Graema Thomsona nás provede celým Harrisonovým životem po cestě od skromných liverpoolských začátků až na honosný novogotický zámek Friar Park se sto dvaceti pokoji. Po cestě, jejíž odbočky vedou třeba do Hamburku, himálajských ášramů nebo skrytých útočišť na Havaji. Sledujeme na ní životní příběh kytaristy, člena nejslavnější kapely všech dob, důležitého představitele světové kultury své éry, ale také neúnavného duchovního hledače, manžela a otce, zdráhavé superhvězdy a písničkáře, který občas těžce hledal inspiraci, zatímco jindy jako by ho osvítilo samo nebe. Pro většinu lidí zůstává nejoblíbenějším a také nejtajemnějším Beatlem. Někdy byl milý a vřelý, jindy zase až krutě upřímný.

Svět zná Harrisona hlavně díky Beatles, těm však náležela jen jedna z jeho mnoha tváří. Byl jedním z prvních, kdo širokému západnímu publiku představili hudbu a kulturu vzdálené Indie. Uspořádal Koncert pro Bangladéš, první velké dobročinné vystoupení v dějinách rocku. Jen díky jeho finanční podpoře vznikl legendární film Život Briana z dílny komediální skupiny Monty Python. Harrisonova filmová společnost HandMade produkovala mnohé z největších perel britské kinematografie své doby.

Za zamčenými dveřmi je rozsáhlé a poctivé životopisné dílo – autor dlouze zpovídal Harrisonovy nejbližší, přátele i spolupracovníky, shromažďoval dobové materiály a při zkoumání písničkářova života se nebránil ani kritickému pohledu. Ukazuje také paradoxy, neopakovatelné momenty a vtipné historky

z dřevních dob showbyznysu. Působivý intimní portrét hudební legendy odhalí mnoho nového i lidem, kteří již o Beatles a o Harrisonovi ledacos vědí. Kniha zaznamenala úspěch na obou březích Atlantiku

Ukázky z knihy: 

Blízký vztah mezi Harrisonem a Šankarem byl patrný na první pohled. Udělat na Šankara dojem ale nebylo úplně jednoduché, byť se mu Harrison od začátku zalíbil: „Je zdvořilý a velmi sympatický, to jsem vůbec nečekal.“ Když však poprvé slyšel Harrisonovo sitárové sólo v Norwegian Wood, zareagoval dost kousavě: „Co to tam proboha hraješ? Neuraz se, ale zní to fakt příšerně, jako když na rádiu Bombay pouštějí reklamy na prací prášky. To je hrůza, jak ti to tam drnčí…“

***

A Hard Day’s Night čišela drzá, ale přitom dokonale oprávněná sebedůvěra, kapela lehce a bez viditelné námahy překonávala zažité hudební hranice, aniž by se hráči zbytečně předváděli. Hned první zvuk na albu se stal pevnou součástí beatlovské mytologie. Úvodní akord Fadd9 hraje Harrison na svého nového rickenbackera, doplňuje ho Lennonova akustická kytara Gibson, baskytara Hofner a křídlo Steinway. Beatles ho nahráli až dodatečně, chtěli album zahájit patřičně dramaticky. Souzvuk lze charakterizovat velmi podobně jako celou kapelu – v podstatě ho nelze rozložit na jednotlivé komponenty, funguje, jen když se vše spojí dohromady. Pak zní jako triumfální gong ohlašující začátek velkolepé královské éry. 

***

Začali nahrávat Helter Skelter a druhý večer Harrison předvedl scénu, kterou Thomas popisoval jako „hru na Arthura Browna“.„Ve studiu na Abbey Road byly takové velké popelníky. George v jednom z nich rozdělal oheň, pak si popelník držel na hlavě a běhal s ním okolo. Ječel a vypadal jako šílenec. Nejspíš už to všem trochu lezlo na mozek. Mal a John po chvíli taky začali dělat kravál a George se královsky bavil.“ Ono to tak nevypadalo, ale Harrisonovi bylo pořád teprve pětadvacet.

***

Už nehodlal nadále hrát podřadnou roli a trpělivost mu definitivně došla v poledne 10. ledna. Právě absolvoval další hádku s McCartneym, podobnou předchozímu sporu okolo Hey Jude. Tentokrát nebyla tak hlasitá, měla ale podobné téma – co hrát nebo spíše nehrát v Two Of Us. „Fajn, tak si tedy řekni, co chceš, a já to udělám,“ uzavřel to kysele Harrison. Okamžitě poté následoval další střet, tentokrát s Lennonem. A při obědě v jídelně filmového studia Harrison oznámil kapele, že odchází. Kdy? „Teď. Najděte si někoho jiného. Dejte si inzerát do New Musical Expressu a pozvěte si lidi na konkurz. Tak čau někdy v nějakém klubu.“ O pár hodin později si Yoko Ono přivlastnila Harrisonův oblíbený modrý polštář a jala se kvílet do mikrofonu, zatímco zbylí Beatles improvizovali v disonantních hlukových plochách. Rozhodně v tom bylo hodně symbolického. 

***

Spravedlivě ovšem přiznejme, že většina publika indickou část vystoupení spíše zdvořile tolerovala, než že by z ní byla nadšená. O obecné (ne)znalosti indické hudby nejlépe vypovídá potlesk, kterého se Šankarovi dostalo při ladění sitáru – publikum jaksi nepoznalo, že ještě nejde o regulérní produkci.

***

Spousta věcí se dnes děje poprvé. Za chvíli zazní první píseň prvního koncertu na prvním americkém sólovém turné bývalého člena Beatles. Není divu, že je hala Pacific Coliseum s kapacitou 17 500 míst vyprodaná do posledního místečka a publikum se chvěje očekáváním. Na programech, které se prodávají u vchodů, stojí velkým písmem „George Harrison, dříve Beatles“. Hudební tisk vyhlásil stav nejvyšší pohotovosti a ve vzduchu se zcela zřetelně vznáší dávný duch beatlemánie.

***

Před vydáním alba požádal Harrison Steva Ferrona, aby přiletěl z New Yorku do Londýna. Zaplatil mu letenku první třídou, prý je nutné znovu přehrát jeden part bicích. „Přiletěl jsem a George mi oznámil, že v jedné skladbě chybí jeden úder na kopák,“ líčí Ferrone. „Přesně to po mně chtěl – abych jedinkrát dupl na šlapku. A za to utratil nějakých deset tisíc dolarů. Prý potřeboval, abych to fakt udělal já, jinak by to neznělo správně. Myslím, že mě prostě chtěl jenom vidět. Ještě se mu nechtělo přerušovat styky s kamarády.“ 

***

„George něco míchal ve studiu a vtom za ním přišel McCartney,“ vybavuje si Geoff Wonfor. „Řekl něco jako: ‚To zní ale pěkně, Georgi. Kde ses, prosím tě, tohle všechno naučil?‘ A George po něm jen loupl okem a zavrčel: ‚Ty si na mě nepamatuješ? Já byl ten druhej zprava.’”***

Člověk si vlastně dokáže sám sebe představit s pořádnou dávkou štěstí v Harrisonově kůži – v obyčejné kapele, která se najednou rozjede takovou rychlostí, že se musíte držet, abyste nevypadli a nezabili se, byť je to celé obrovská zábava. Také se v podobné situaci hodně těžko hledá, kudy ven. Možná právě tahle podvědomá blízkost vysvětluje, proč ho tolik lidí tak dlouho mělo z celé čtveřice nejraději a proč po jeho smrti zavládl po celém světě hluboký a tichý smutek. 

Z anglického originálu George Harrison: Behind The Locked Door (London: Omnibus Press, 2013) přeložil Rani Tolimat

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno