Útěk z Damašku a pocit zrady
Podle reportáže se 7. prosince 2024 síly vedené současným prezidentem Sýrie Ahmadem Šarou přiblížily k metropoli. Asad měl ještě krátce předtím ujišťovat své okolí, že „vítězství je na dosah“.
Následně však narychlo opustil zemi na palubě ruského letounu, aniž by o tom předem informoval většinu nejbližších spolupracovníků. Tento krok mnozí z nich označili za nečekaný a zbabělý, což v jejich očích symbolizovalo definitivní rozpad režimu.
Tvrdohlavost a odmítnuté dohody
Autor reportáže Robert Worth uvádí, že řada důstojníků i politických činitelů vykreslovala Asada jako odtažitého a tvrdohlavého vůdce, který odmítal kompromisy i v posledních dnech své vlády.
Několik regionálních aktérů mu údajně nabízelo jednání či dohodu, jež by zmírnila důsledky pádu režimu. Podle citovaných zdrojů však na výzvy nereagoval a odmítal připustit možnost, že by se musel vzdát prezidentského úřadu.
Podpora ze strany Ruska, zejména po vojenském zásahu iniciovaném Vladimirem Putinem, měla podle svědků posílit jeho přesvědčení, že situaci má pod kontrolou. Realita však byla jiná – značná část země zůstala zpustošená a ekonomika oslabená sankcemi USA a Evropské unie.
Vliv regionálních spojenců
Reportáž naznačuje, že na Asadovo uvažování měl vliv i vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh, který podporoval myšlenku, že tzv. „osa odporu“ dokáže zásadně změnit regionální rovnováhu sil.
Někteří bývalí představitelé Hizballáhu Worthovi sdělili, že syrský prezident podle jejich názoru přeceňoval vlastní pozici a věřil, že Írán i Rusko jej budou bezvýhradně podporovat.
Ekonomický rozpad a izolace moci
článek pokračuje na další stránce…