VĚC
Když jsou odsouzenci přivedeni do tábora, jsou posláni do lázní, kde jsou nahé ženy zkoumány jako zboží. Ať už bude voda ve vaně nebo ne, je potřeba vyšetření „na vši“. Poté se muži – pracovníci tábora – postaví po stranách úzké chodby a nově příchozí ženy mohou do chodby vstoupit nahé. Ano, ne všechny najednou, ale po jednom. Pak se rozhodne mezi muži, kdo koho vezme … “(z memoárů vězňů GULAG). A – obrovská cedule u vchodu do kempu: „Kdo nebyl – ten bude! Kdo byl – nezapomene!“ Nutit vězeňkyně do společného soužití bylo v Gulagu běžné.
Dobytek
Pro velitele tábora Kemsky Chistyakov ženy nejen vařily večeři a čistily boty, ale dokonce je i myly. K tomu byly obvykle vybírány nejmladší a nejatraktivnější ženy … Obecně byly všechny na Solovkách rozděleny do tří kategorií: „rubl“, „půlrubl“ a „patnáct kopček“ („pět kopček“ ). Kdyby někdo z vedení tábora požádal o hezkou mladou trestanci z nově příchozích, řekl by strážnému: „Přineste mi „rubl“… Každý chekist na Solovkách měl současně tři až pět konkubín. Toropov, který byl v roce 1924 jmenován asistentem velitele Kemského pro hospodářskou část, založil v táboře skutečný harém, neustále doplňovaný podle svého vkusu a pořádku. Z vězňů bylo denně vybráno 25 žen, které měly sloužit rudoarmějcům 95. divize, která střežila Solovky. Říkali, že vojáci byli tak líní, že si vězni museli dokonce ustlat postele … Žena, která odmítla být konkubínou, byla automaticky zbavena „vylepšeného“ přídělu. A velmi brzy umírala na dystrofii nebo tuberkulózu. Na Soloveckém ostrově byly takové případy obzvláště časté. Chleba bylo málo na celou zimu. Dokud nezačala plavba a nebyly přivezeny nové zásoby jídla, byly již tak skromné příděly sníženy téměř na polovinu…“ (Shirjaev Boris. Nezhasitelná lampa). Když násilí narazilo na odpor, mocní se pomstili svým obětem nejen hladem. „Jednou byla do Solovek poslána velmi atraktivní dívka – asi sedmnáctiletá Polka.“ Což mělo tu smůlu, že upoutalo pozornost Toropova. Ale měla odvahu odmítnout jeho obtěžování. Toropov z pomsty nařídil, aby byla přivedena do velitelské kanceláře a předložila falešnou verzi „zatajování kontrarevolučních dokumentů“, svlékla se donaha a v přítomnosti všech táborových dozorců pečlivě ohmatala tělo na místech, kde např. řekl, že je nejlepší schovat dokumenty… Jednoho únorového dne vstoupilo do ženských kasáren několik opilých dozorců v čele s čekistou Popovem. Bez okolků shodil z vězenkyně, která kdysi patřila k vyšším kruhům společnosti, přikrývku, vytáhl ji z postele a žena byla postupně znásilněna každým z těch, kdo vstoupili…“ (Malsagov Sozerko. Pekelné ostrovy: Sovětské vězení na dalekém severu.)
Pokračování na další straně