POKUTY
Aby bylo možné zlomit vůli vězně, udělat z ní poslušného „surovce“ nebo vyřadit „přiznání“ nezbytná k prodloužení doby uvěznění, byly vynalezeny různé druhy mučení a také represivní akce k zastrašení ostatních. . Zde je jen několik z nich: 1) Zbytečná práceA to tehdy, když byl vězeň pro nesplnění plánu (a pro vychrtlé a nemocné ženy bylo neuvěřitelně těžké ho splnit) nucen řekněme nalít vodu z ledové díry do ledové díry nebo z jedné tahat těžké klády. místo na další a zpět. Kromě fyzického utrpení se sem přidalo utrpení morální … 2) trestná cela“Anya byla usvědčena ze špionáže… Její rozhořčení nemělo meze.“ Bojovala po svém: vzdorně nevstala, když úřady vstoupily, mluvila nahlas, otevřela okno bez povolení. Přirozeně skončila v trestní cele. A podmínky v cele trestu byly následující: místnost bez oken; jídlo – 400 g chleba denně a dva hrnky horké vody; kozlíkové lůžko se přiváží na 6 hodin, zbytek musíte stát nebo chodit po dvoumetrové chladné místnosti nebo sedět na podlaze zaplavené vodou. Trestní cela byla udělena na dobu 4 až 20 dnů. Musela svého šéfa hodně naštvat, že této ubohé dívce věnoval celých 20 dní. Poprvé v životě v táboře jsem čelil takovému období. Obvykle i po pěti dnech onemocněli. Poté s námi Anya měsíc bydlela. Bylo jí hůř a hůř a jedné noci začala krvácet z krku. Anya byla převezena do nemocnice. Zemřela o dva dny později. Bylo jí pouhých 21 let … “(z memoárů vězně GULAG Adamova-Sliozberg OL).A toto je svědectví dalšího vězně, citovaného A.I.Solženicynem v „Souostroví Gulag“: „Sekera na tyči.“ To znamená – Sekirnaya Mountain. V dvoupatrové katedrále jsou trestná cela. Jsou drženi v trestní cele, jako je tato: od zdi ke zdi jsou vyztuženy tyče o tloušťce ruky. Trestaným se říká, aby na těchto tyčích seděli celý den. Výška tyče je taková, že nohama nedosáhnete na zem. Udržet rovnováhu není tak snadné, celý den se odsouzený nebo odsouzený snaží udržet krok. Pokud spadne, stráže vyskočí a zbijí chudáka. Toto je nejlepší případ. A pak vedou po schodišti 365 strmých schodů (z katedrály k jezeru, které postavili mniši), přivážou kládu na záda na váhu – a tlačí dolů. A kroky jsou tak strmé, že se na nich kláda s člověkem nezdržuje, kutálí se až na samé dno. Výsledkem je, že od lidí zůstávají krvavé hadry … “ 3) Zmrazování lidí„Na služební cestě„ Krasnaya Gorka “ v Solovkách byl náčelník jménem Finkelstein. Jednou položil třicet čtyři vězňů (mezi nimiž byly i ženy) na noc k ledu Bílého moře při -30 stupních pod nulou za nesplnění plánu. Všem následně museli amputovat omrzlé nohy. Většina z nich zemřela na ošetřovně. O pár měsíců později jsem se musel zúčastnit lékařské komise, která svědčila tomuto čekistovi. Ukázalo se, že je těžký psychoneuroticko-hysterický.“ (Profesor IS (pod tímto pseudonymem zřejmě psal profesor Ivan Lukjanovič Solonovič, který do Finska uprchl z Medvezhyegorsku, kam byl převezen z koncentračního tábora Svirsk). Bolševismus ve světle psychopatologie. Časopis Revival. №9 . Paříž. Paříž 1949) 4) jíst krysamiV jednom ze sklepů žily obrovské krysy. Vězeň nebo vězeň byl umístěn do klece a upevněn tyčemi, aby se chudák nemohl hýbat. Otvory mezi mřížemi byly široké. Krysy volně vstoupily do klece a hlodaly osobu. A někdy ho sežrali zaživa… 5) A to zůstane na mnoho let černým místem v historii naší země. Chekisté našli způsob, jak „rozdrtit“ ženu, která pevněji než muž snášela těžký život a své fyzické týrání. Bylo vynalezeno tzv. „dětské mučení“. Události popsané výše zmíněným profesorem I.S. se odehrály ve městě Lodějnoje, kde sídlila hlavní správa svirských táborů. „Během svého pobytu jako psychiatr v koncentračních táborech Solovecký a Svirskij jsem se musel účastnit lékařských komisí, které pravidelně vyšetřovaly všechny zaměstnance GPU, kteří tam pracovali… Vyšetřil jsem jednoho z dozorců. Předtím mi byla představena vyšetřovatelem: „Dobrá pracovnice a najednou se zbláznila a polévala si hlavu vařící vodou.“ Asi padesátiletá žena, kterou ke mně přivedli, mě zasáhla pohledem: oči měla plné hrůzy a tvář kamennou. Když jsme byli sami, najednou promluvila – pomalu, monotónně, jakýmsi podzemním hlasem: „Nejsem blázen. Byl jsem členem strany. A teď nechci být ve straně!“ A vyprávěla, jak byla jednou svědkem následujícího: jeden z čekistů zlomil prsty asi desetiletému chlapci a slíbil, že zastaví toto mučení, pokud matka dítěte, které bylo přímo tam s dítětem v náručí, zlomí jen jeden malíček pro její miminko… Její desetiletý syn křičel tak, že strážcům, kteří drželi ženu, „zvonilo v uších“… A když se ozvalo další křupnutí (třetí prst byl už zlomený), ona nevydržela a zlomila svému dítěti prst… Řekli, že později v kasárnách zešílela… Nevzpomínám si,“ píše dále profesor, „jak jsem opustil toto vyšetření… sám jsem se málem zbláznil…“ (Profesor JE bolševismus ve světle psychopatologie. Časopis Renesance. č. 9. Paříž. 1949).
STŘÍLENÍ
Ti, kteří byli usvědčeni z táborové práce za závažný přestupek nebo útoky proti sovětské moci, mohli být odsouzeni k novému trestu (bez soudu a vyšetřování). Včetně „nejvyšší míry sociální ochrany“. „Zabíjejí sami každý den.“ Děje se tak v suterénu pod zvonicí. Z revolveru… Sejdete po schodech do tmy a… A popravy se konají v noci na hřbitově Onufriev. Cesta tam vede kolem našeho baráku, to je bývalý hospic. Tuto silnici jsme pojmenovali Rastrelli Street… Řekněte nám o ní tam, je to velmi důležité. Je důležité, aby tam – tam! – vědělo o tom co nejvíce lidí, jinak se nezastaví…“ A toto jsou odhalení opačné strany – jedné z čekistek GULAG, která pracovala v ženských táborech:“Ta, kterou vedete zastřelit, musí mít ruce svázané drátem.“ Řeknete jí, aby šla napřed, a on sám s revolverem v ruce ji následuje. V případě potřeby zavelíte „doprava“, „doleva“, dokud jej nepřinesete na místo, kde se připravují piliny nebo písek. Tam foukala do zátylku a trr! A přitom dáte pořádně do zadku. To proto, aby krev nepostříkala košili a manželka ji nemusela znovu a znovu prát“.
Zdroj:gavag.ru