Zákazník: Potřebuji, abyste šel k pultu a přinesl mi nový kanistr .
Já: Jasně, jen mě tady trochu uklidím.
Zákazník: Myslíš, že na to mám čas?! Víš, kdo jsem?!
Já: Tak dobře.
Vyběhnu ke pultu, otevřu zámek, popadnu nový kanistr a vrátím se dovnitř. Hned jak jdu v obchodě, dostanu šíleně bolestivé křeče do zad, podaří se mi přiskočit k zákazníkovi a odložit plechovku, očividně v bolestech, ale usměji se a pokrčím rameny svým spolupracovníkům.)
Zákazník: Vy, náctiletí, jste v dnešní době tak k ničemu! Jediné, co děláte, je zírat na své telefony a počítače! Podívej se na sebe, neumíš unést ani kanystr benzínu! Jste všichni k ničemu! Teď si pospěšte, proboha! Jdu na velmi důležitý pracovní pohovor u [místního podnikatele, se jménem vlastníka jako názvem společnosti]!
Pokračování na další straně