Pokud zasejete zlé skutky a slova, budete je také sklízet! Jinak budete dobře sklízet. Tento příběh vás donutí přemýšlet.
Byla jednou jedna křehká stařenka, která když zemřel její milovaný manžel, odešla ke svému synovi, snaše a vnučce.
Každým dnem se její zrak a sluch zhoršovaly. Někdy se jí tak třásly ruce, že se jí hrášek skulil z talíře na podlahu a polévka se vylila z hrnku.
Její syn a snacha jí nemohli pomoci, ale štval je nepořádek, který dělala. A jednoho dne si řekli – co je hodně, to je hodně, a tak pro ni postavili malý stolek v rohu vedle skříně na košťata a nechali ji tam sníst všechna jídla samotnou.
Během jídla se na ně dívala z druhé strany místnosti, oči měla plné slz, ale sotva na ni promluvili, kromě toho, že ji kárali, když upustila lžíci nebo vidličku. Jednou večer, těsně před večeří, seděla na podlaze malá holčička a hrála si s kostkami.
Pokračování na další straně