Když dědeček ve stáří skončil vevězení, hned první noc z něj vězni udělali „otroka“. Ale ráno byli nuceni líbat mu nohy

Charakteristické cinkání klíčů a hlasitý zvuk řinčení těžkých kovových dveří mi přeběhl mráz po zádech. Pevně ​​srolovaná matrace ztěžovala rychlý vstup do dveří. Strážný se hrubě zatlačil do zad a pomohl vejít do chodby. Ivanu Timofeevičovi se zdálo, že to strážce udělal nohou. A není se čemu divit. Soudce mu při prvním jednání řekl, že dostal velkou ránu a svůj život v zóně ukončí „kohoutem“. Podívej, co si ten starý muž myslí! Rozhodl jsem se zatknout samotného Ivanova! Ivanov byl v celém kraji známá osobnost, šéf městského obvodu. A měl svůj vlastní podnik, obecně se ukázalo, že je to velký střelec.

Ivan Timofeevich nerozuměl moderním regáliam a gradacím místních úřadů. Byl jsem prostě ve špatný čas a na špatném místě. Jak by poznal, že úředník je před ním, vždyť to nemá napsané na čele! Soudce řekl, že člověk jako Ivanov by měl být znám od vidění. Timofejevič se soudce zeptal, proč by měl tuto osobu znát od vidění, co je s jeho obličejem? Náhubek je jako náhubek, jen odvážný a arogantní.

Ivan Timofeevich celý život pracoval jako hajný v místním lese. Nechtěl jsem se stát náčelníky a nekamarádil jsem se s místními úředníky, abych je poznal od vidění. A jakou tvář má tento Ivanov? Tlama, tlustá tlama s tvářemi visícími přes ramena. Právě v této podobě ho Timofeevich chytil v lese v doprovodu stejných „prasat“. Lovecká sezóna ještě nebyla zahájena, ale tito darebáci přemohli medvěda i s mláďaty a nyní se fotili se zabitými zvířaty v pozadí. Tlustá tlama se zeptala starého muže, jestli ví, kdo stojí před ním? Ivan odpověděl, že samozřejmě ví, že před ním stojí parchant, který nedodržuje zákon.

Ano, a doprovodil úředníka spolu s jeho družinou se zdviženýma rukama přímo na místní policejní stanici. A tam to začalo! Všichni utíkali, řvali, křičeli. A zatkli… Ale ne byrokrata, ale jeho, Timofeeviče. A pak už bylo všechno jako v mlze – výslechy, vyšetřování i soud. A je tady, s taškou a pevně srolovanou matrací v rukou v cele. Pozdravil své vězně a zeptal se, kde by mohl sehnat práci. Autorita se na muže nepodívala a skrz zaťaté zuby řekla, že Ivan jde na záchod. Ve vyšetřovací vazbě ho sice nezbili, ale nikdo si nepodal ruku. Pak bylo pódium a zóna.

Pokračování na další straně