A v zóně byly příkazy různé, i když lidé říkali, že každá zóna může mít své vlastní základy. V zóně se žije v barácích, jako ve velkých ubytovnách. Tyto budovy připomínají armádní kasárna. Ne, ale svoboda pohybu. Přesto je to lepší než v cele, pomyslel si Ivan Timofeevič. Ano, jen brzy byl potěšen. Sotva se dostal z karantény, byl mu zaslán vzkaz. Hned první den, nebo spíše noc, se dostal do oddělení. Trestanci ho obklopili ze všech stran a říkali, že teď z něj udělají „kohouta“. I když se Ivan snažil nehrabat ve vězeňských pravidlech a zákonech, i ve vyšetřovací vazbě uhodl, kdo je v zóně kohout. A že budete muset nejen zakokrhat, když prohrajete v kartách.
Kohout je člověk v zóně, který byl spuštěn pod sokl, se kterým si můžete dělat, co chcete. Jiní vězni obklíčili Ivana Timofeeviče a řekli mu, že o starci něco vědí. A proto nemohou neuposlechnout úřady. A dodali, že to nebylo nic osobního. Existuje však zvláštní přístup k těm, kteří jsou v zóně sníženi. Nikdo si s nimi nepodává ruku, nikdo s nimi nejí u jednoho stolu a vůbec nemluví. Je to jako kasta nedotknutelných. Nezáviděníhodný osud a osud. Každý, kdo se dotkne toho, co je spuštěno, se automaticky stane stejným.
Tak přinesli dědovi jednoho takového „kohouta“ a řekli starci, aby ho pohladil po hlavě. Kam by mohl jít? Pet Timofeevich. A jak se zasmějeme a řekneme, že když se dědeček dotkl hřebene kohouta, znamená to, že se sám stal kohoutem. Tak se tam Ivan dostal. Pro vlastní spravedlnost a poctivost, protože nenáviděl pytláky, kteří zabíjejí vše živé, na což kladou oči. Ivanovi to byla ostuda pro zvířata, celý život se věnoval jejich ochraně. A za tohle z něj udělali kohouta! A od dětství znal medvěda, kterému monstra vzala život. Nakrmil ji, když z ní stejný zmetek udělal sirotka.
A to bylo první mládě medvěda. A tito šílenci si na místě vzali život a medvědici a její mláďata. Ano, ať poděkují, že je tam na místě nezastřelil. A poslali ho do vězení… Starcova duše toužila po zvířatech. Zatímco vyšetřování probíhalo, Ivan do poslední chvíle doufal, že bude jednoduše zastrašen a propuštěn. Maximálně bude udělen podmíněný trest. Ale ne, teď budeme muset tu zónu prošlapat. Mezitím bude propuštěn a polovina jeho mazlíčků bude zabita. Před několika desítkami let zkrotil vlka. Pak ho ochránil vlčicí před útokem pytláků. A tak se hejno postupně doplňovalo, zvířata se blížila k myslivci a brala mu potravu z rukou. Starý muž se tedy obával, že se k němu nebude mít kdo vrátit, že je jejich pytláci zabijí.
Ivan leží na své posteli. A první noc uslyší zvláštní zvuk, jako by se v podzemí něco dělalo. Stařík byl v zóně poprvé, takže nevěděl, že se to děje. Možná to tak má být. Možná je pod chatou sklep. Najednou se podlaha před ním zvedla a praskla. Stařec si myslel, že by to mohl být obří krtek nebo rejsek. Pak se země stáhla a někam klesla, pak se stáhla a vytvořila se díra. A odtud vyšel… vlk. Viděl jsem Ivana, olízl ho na čumák a vyskočil, následován celým hejnem jeden po druhém. Každý z nich se objevil. Špinavý, zaprášený, ale šťastný.
Ostatní odsouzení se okamžitě probudili a dostali strach. Postele byly dřevěné. Ti, co spali v prvním patře, vylezli do druhého patra. A ti, kteří zůstali v prvním patře, začali křičet. Vlci se začali chytat za nohy a ruce a začali mávat. A Ivan se snažil své mazlíčky přesvědčit, aby se lidí nedotýkali. A pak jsem si to rozmyslel, protože co je to za lidi? Jsou to lidé? Pokud na to ani nepřišli, na něčí příkaz z něj udělali kohouta.
Bylo překvapivé, jak vlci přesně zjistili, kde byl Timofeevič odvezen. A kde přesně spí, na jakém konkrétním místě. Nebyl ale čas na to přijít, Ivan se rozhodl odejít s vlky. Marně, nebo co, vykopali díru? A rozhodl se nakonec všem pomstít. A řekl, že vás prý vlci výrazně poplácali. A pamatovali si pach všech v cele. Teď ať mu políbí paty, a kdo odmítne, toho si vlci najdou a pomstí se.
Odsouzení se seřadili. Každý z nich se postavil na všechny čtyři a políbil starce na paty. A když bylo po všem, schoval se dědeček se svými vlky do vykopaného příkopu. Co se dělo v zóně dále, poté, co tolik lidí políbilo paty kohouta, bylo Ivanu Timofeevičovi jedno. Musel jsem se dostat domů. Neměl ponětí, kde přesně ho vzali. Musel se spolehnout na instinkt smečky, který ho dovedl domů. Celý den chodili lesem. Vlci vzali Ivana na nějakou opuštěnou železniční trať. Na kolejích stál starý rezavý kočár.
Timofeevich byl velmi unavený. Vstoupil do tohoto přívěsu, lehl si na postel, přikryl se jakousi přikrývkou a usnul. A snil o charakteristickém zvonění klíčů a řinčení kovových dveří. Spící uvažoval, jestli ho tak rychle vystopovali. Koneckonců, pokud bude vrácen do zóny, stejný oddíl trestanců ho za takové ponížení jednoduše zničí. A co bude s vlky? ..
Ivan slyšel výstřely. Zabili jeho mazlíčky?? A pak uslyšel, jak mu někdo říká, aby sebral věci a odešel z cely. Nevěříc svým uším, stařec se úplně probudil a rozhlédl se. Byl ve své cele… Nebyli tam žádní vlci.
Strážný řekl, že Ivanov byl zatčen za vážný podvod a bylo také odhaleno jeho spiknutí se soudcem. Nyní je Ivan Timofeevič propuštěn. Zdálo se mu všechno? Ukázalo se, že tam není ani zóna, starý muž byl stále ve vyšetřovací vazbě.
Když se vrátil domů, přivítali ho hosté – jeho milovaní vlci …
Zdroj:lunanews.net