Rychle jsem se zase stáhl, ale naštěstí nebyla ani schopná se po mně ohnat. Vypadala nádherně, vůbec jsem nevěděl, jak moc jí sluší modrá. Pomalu přecházela do fialova. Seděl jsem a tiše čekal na zelenou. Jako na přechodu. „Tak jaké to je?“ zeptal se strejda konverzačním tónem. „Moc dobré.“ odpověděla Káťa vychovaně a zafuněla ke stropu, až na lustru pohasla světla a ze střechy spadly dvě kočky. Zvláštní, manželka vždycky krásně voní, ale tentokrát jsem měl pocit, že vedle mne vyrostla Titan Arum. „Páni, já jsem plná,“ řekla Káťa s položila zbytek chlebíčku na malovaný talířek, na kterém okamžitě pochcípaly kytičky. Otočila se ke mně: „Ale Martin říkal, jak je hladový, nebude vadit, když to dojí?“ „Vůbec ne.“ řekl strejda, usmál se a vstal od stolu. Poněkud jsem zbledl. Svou smrt jsem si představoval jinak. Určitě ne tak smradlavou. Proboha, budou muset čekat, až začnu zapáchat, aby se ke mně vůbec mohli přiblížit a pohřbít mě. Na hrobě mi neporostou ani voskovky. Řeknu to takhle: nikdy neprovokujte tygra. A zvlášť ne, když je to vaše žena. Edit.: večeře nakonec měla aspoň jednu pozitivní dohru. Sice musím manželce koupit nové disky, ale zase se s ní několik týdnů nemusím dívat na Stmívání. Nedopatřením jsem kýchl na pořadač a zdá se, že v tom filmu vyhynula většina hlavních postav. V pořádku, všichni muži, co mne čtou, mohou přestat tleskat. Oba. Naštěstí mým filmům se nic nestalo, jen Rambo pláče, ať ho radši strčíme zpátky do jámy ve Vietnamu, Vetřelec sípe: „Kill meeee NOW!!“ a Terminátor se zasekl v místě, kdy se ponořil do roztaveného železa, odmítá vylézt a tvrdí, že je mu tam dobře.
Zdroj:Torpeda