„Miluju česnekovou pomazánku,“ zamnul jsem si ruce, když jsme si sedali ke stolu. Káťa se někde zdržela. „Tahle bude skvělá, česnek je pěkně ostrý,“ usmál se strýc. „To já rád,“ přikývl jsem a zakousl se do prvního chlebíčku. Pak se mi na chvíli zatmělo před očima a z planety zmizela atmosféra. Vyhrkly mi slzy z očí a měl jsem pocit, že uši se mi několikrát protočily kolem své osy. Konečně jsem se nadechl. „Kolik v tom je česneku?“ zasípal jsem konečně. „Nevím, asi dva.“ odpověděl strejda také tiše, myslel si, že jen šeptám, nenapadlo ho, že jsem měl klinickou smrt. „Jenom dva stroužky?“ divil jsem se a pozoroval, jak vidličce rostou vlasy, když jsem na ni dýchl. Doma dáváme i 5 a takováhle síla to nikdy nebyla.
Pokračování na další straně