Po pohřbu všech členů své rodiny přišla Marina na hřbitov. A najednou uslyšela hlas, který ji volal

Marina se narodila, když její rodiče už byli dost staří. Její bratr byl o 13 let starší než ona. Všichni zesnulé dítě zbožňovali. Snažili se dát dívce vše nejlepší a chránili ji před jakýmikoli problémy a potížemi. Mnozí si mysleli, že kvůli nadměrné péči a lásce vyroste zkažená. Ale Marina od raného věku byla nezávislá a snažila se pomáhat svým rodičům ve všem.

Dívka začala vařit brzy. Ve 13 letech se z ní stala opravdová pomocnice. Stihla všechno – dělat domácí práce i cvičit. Ve škole dostávala Marina solidní pětky. Kromě toho ráda psala články do školních novin. Tohle jí šlo nejlépe.

V rodině všichni dívce říkali slunce. Prostě se to stalo a ona sama si tuhle přezdívku oblíbila. Jen zřídka byla nazývána jménem. Její bratr řekl, že její úsměv osvětluje všechno kolem jako sluneční paprsky.

Dívce se zdál život bez mráčku – všichni kolem ji milovali, všechno jí vyšlo napoprvé. Jenže potíže přišly nečekaně. Nejprve vážně onemocněl můj bratr. Lékaři řekli, že Andrei nelze zachránit. Nemoc byla odhalena v pozdní fázi a nyní zbývalo jen čekat na nevyhnutelné. Maximum, co se dalo udělat, bylo prodloužit jeho život o několik měsíců.

Bratr věděl, co ho čeká, ale snažil se podporovat své příbuzné. Všichni se Marině omlouvali, že jí zkazili dovolenou. Byl diagnostikován, když jí bylo 16 let. Dívka nejprve nechápala, co ho čeká. Všichni doufali, že se Andrew brzy uzdraví.

Ale každým dnem se ten chlap jen zhoršoval. Zdálo se, že jeho matka téměř nevycházela z jeho pokoje a celou dobu ho držela za ruku. Můj otec také trávil všechen svůj volný čas v nemocnici a prosil matku, aby si dala pauzu. V těch chvílích vzal synovu vyhublou ruku do své a tiše ho sledoval, jak spí.

Andrey brzy zemřel. Dům, který byl před několika měsíci naplněn štěstím, se stal bezútěšným. Matka se neustále zamykala v Andreiově pokoji, ležela na jeho posteli a žehlila mu věci. Až když Marina přišla po škole domů, cítila se o něco lépe.

Otec pochopil, že jeho žena svou bolest nezvládá. Dělal, co mohl, snažil se usmát na svou dceru. Ale každý z nich se z tohoto smutku snažil vzpamatovat po svém.

Pokračování na další straně