Studie ukázala, že lékaři odmítají chemoterapii, když sami onemocní. Zde je důvod proč

Říká se, že chemoterapie jako lék na rakovinu zachránila miliony životů. Je však také známá svými notoricky strašnými vedlejšími účinky.

To, jakou léčbu si člověk zvolí na svou rakovinu, je čistě jeho osobní volbou. Zajímavý je ale fakt, že většina lékařů zvolí chemoterapii nepodstoupit pokud na toho zákeřné onemocnění sami onemocněli.

Jak uvádějí autoři nedávné studie:

„Naše studie přinesla otazníky ohledně důvodů, proč lékaři chemoterapii svým pacientům doporučují a předepisují, ale pro sebe se ji rozhodnou odmítnout“.

Předtím, než přistoupíme k objasnění této malé záhady, pojďme se nejprve podívat na pár statistik.

Neustále rostoucí výskyt rakoviny

Pokroky v technologiích, diagnostice a léčbě onemocnění, spolu s rostoucím životním standardem umožnily, že se dnes lidé dožívají vyššího věku než tomu bylo v minulosti.

S rostoucím věkem však roste i potřeba zdravotní péče.

V roce 2005 mělo v USA až 50% populace alespoň jedno chronické onemocnění. Údaje ze Slovenska sice nemáme, ale číslo to bude podobné.

Rakovina je přitom jedna z předních příčin úmrtí ve světě. Ročně se na její léčbu pouze v Americe vynaloží přes 150 miliard dolarů. Také dramaticky roste potřeba různých typů lékařů během posledních 6 měsících života pacientů.

Zároveň se zvyšuje počet lidí, kteří si své poslední chvíle života přejí prožít doma v okruhu své rodiny. Takovou požadavek uvádí až 80% pacientů.

Otázka pak zní, proč onkologové trvají na tom, aby i lidé ve vysokém věku podstupovali invazivní a náročnou léčbu, obvykle chemoterapii nebo ozařování?

Co odhalila studie na lékařích, kteří onemocněli rakovinou

Zajímavá studie provedená výzkumníky ze Stanfordovy univerzity odhalila, že stejní lékaři, kteří během svého života silně podporovaly chemoterapii pro své pacienty, ji sami pro sebe odmítli.

Studie se opakovala dvakrát – jednou v roce 1989 a podruhé v roce 2013. Výsledek byl v obou obdobích přibližně stejný.

Výzkumníci zjistili, že 88.3% lékařů ze studie v roce 2013 si přáli nepodstoupit vysoce intenzivní léčbu chemoterapií na sklonku svého života.

Ukázalo se také, že lékaři specializující se v oblasti intenzivní medicíny, pediatrie, gynekologie a anesteziologie měli k chemoterapii o něco pozitivnější přístup než lékaři z chirurgie, ortopedie a radiační onkologie.

Výzkumníci k tomu dodávají:

„Drtivá většina lékařů se rozhodla nepodstoupit terapie, které by jim teoreticky mohly prodloužit život. Tyto terapie si zvolilo pouze 11,7% z nich. Navzdory pokrokem ve vědě a technologiích za posledních 23 let nastal u lékařů v tomto směru jen velmi malý posun „.

Vědci, kteří se na tomto výzkumu podíleli, se pokusili zodpovědět otázku, proč tomu tak bylo.

Důvody, proč lékaři odmítali chemoterapii

Po dospěti k závěrům studie, výzkumníci přistoupili k hledání možných příčin, které by vysvětlovaly chování lékařů odmítajících chemoterapii.

Nalezení odpovědi bylo o to palčivější, protože uvedení lékaři ji svým pacientům předtím silně doporučovali.

No a tady už jsou důvody, které výzkumníci předpokládají:

1. Lékaři byli během svého života svědky množství bolestí a utrpení

Během své aktivní kariéry lékaři odmítající chemoterapii viděli množství nejen světlých, ale hlavně temných chvil své pacienty.

Je možné, že poté, co byli svědky nesmírného utrpení, které chemoterapie způsobovala, se rozhodli, že oni sami něco takového podobné podstoupit odmítají.

2. Bydleli přehnaně optimističtí

Lékaři zvyknou někdy být ohledně zdravotního stavu svých pacientů nadmíru optimističtí a mohli tak špatně odhadnout délku života, který jim ještě zbývá.

Takový optimismus vedl k zintenzivnění léčby až do bodu, kdy už bylo nesporně jasné, že pacient umírá. Výsledkem takového přístupu však bylo, že na konci života museli tito pacienti snášet hrozné vedlejší účinky chemoterapie namísto toho, aby v klidu dožili doma s rodinou.

Je sice příjemné mít lékaře, který pacienta na jeho cestě za vyléčením povzbuzuje, ale je na škodu, pokud je takový lékař slepý k potřebám a přáním svého pacienta.

Pokračování na další straně

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno