Toho jsem se trochu bál. Hospic mám spojený s místem, kde umírají lidé.
„Nemám tu žádnou rodinu,“ řekla žena tichým hlasem. „A doktor mě varoval, že už mi nezbývá moc času.“
V tomto okamžiku jsem vypnul měřidlo a zeptal se: „Jakou cestou byste chtěli jet?“
Další dvě hodiny jsme strávili jízdou po centru města a prohlíželi si různá místa. Stará paní mi ukázala hotel, kde pracovala jako recepční. Později dům, ve kterém bydlela s manželem jako mladý pár. Viděl jsem také taneční studio, které navštěvovala, když byla mladá dívka.
V některých ulicích mi řekla, abych také zpomalil, a beze slova zírala do oken jako malé zvědavé dítě. Takto jsme cestovali až do noci. Nakonec žena oznámila: „Teď jsem unavená. Nyní můžeme jít do cíle.“ „Ani jeden z nás nezalapal po dechu, když jsme zamířili přímo na adresu.
Hospic byl menší, než jsem si představoval. Když jsme dorazili na příjezdovou cestu, k taxíku přistoupily dvě sestry a pozdravily nás. Pomohl jsem staré ženě do kočárku a vzal jsem její zavazadla.
„Kolik vám dlužím za vaše potíže?“ zeptala se žena a otevřela kabelku.
„Nic,“ odpověděl jsem.
„Musíš si nějak vydělat na živobytí,“ trvala na svém.
Usmál jsem se: „Jsou tu i další cestující.“
Bez přemýšlení jsem ji objal. Držela mě tak pevně…
„Udělal jsi tu starší ženu šťastnou v posledních chvílích jejího života.“ Děkuji,“ dotklo se jí.
Potřásl jsem jí rukou na rozloučenou a odešel. Moje další směna už začala. I tak jsem bezcílně jezdil po městě. Nechtěl jsem nikoho vidět ani chatovat. Co když jsem tento úkol nevzal? Co kdybych to vzdal a odešel přímo před jejím domem?
Když analyzuji celou událost, myslím, že to byla jedna z nejdůležitějších zkušeností, která se mi stala. V každodenním životě plném spěchu hledáme jen skvělé dojmy. Věnujeme pozornost tomu, co je nejpůsobivější. Myslím si však, že jen pár okamžiků a drobných gest dává životu smysl. Pojďme si je užít. Buďme trpěliví a počkejme, až „začneme troubit“. Možná pak zjistíme, co skutečně dává smysl.“
Tento úžasný příběh vám opravdu otevře oči. Měli bychom si uvědomit, co je v životě nejdůležitější a užít si nádherné, vzácné chvíle. Nikdy nevíme, kdy bude pozdě. Pokud i vás tento příběh oslovil, sdílejte jej se svými přáteli.
Zdroj:yandex