Pothos neboli šplhavnice zlatá patří mezi nejoblíbenější pokojovky vůbec. Roste rychle, snese i horší světlo a často se doporučuje jako ideální rostlina pro začátečníky. Má to ale háček: pro domácí mazlíčky je toxický a při požití může nepříjemně podráždit i člověka.
V článku se dočtete:
Proč je pothos rizikový pro domácí mazlíčky a děti
Jaké příznaky může způsobit po požití
Proč je problematický i mimo byt v teplých oblastech
Kam ho doma umístit a kdy je lepší zvolit jinou rostlinu
Proč je pothos tak oblíbený
Na první pohled je jasné proč. Pothos je odolný, rychle obrůstá, dobře se množí a odpustí i pěstitelské chyby, které by jiné pokojovky nesnesly. Právě proto se tak často ocitá v domácnostech lidí, kteří s pěstováním teprve začínají. Zahradnicky je to vděčná rostlina, ale z pohledu bezpečnosti je rozumné znát i její stinnou stránku. Označení Epipremnum aureum a běžné názvy jako pothos či devil’s ivy uvádějí i odborné databáze rostlin a toxikologické přehledy.
V čem je problém: toxické krystaly, ne „jen podráždění“
Pothos obsahuje nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého. Právě ty jsou důvodem, proč po rozkousání listu nebo stonku přichází rychlá bolestivá reakce. ASPCA uvádí u psů a koček typické příznaky jako podráždění dutiny ústní, pálení a otok jazyka, rtů a tlamy, nadměrné slinění, zvracení a obtížné polykání. Americké toxikologické centrum Poison Control u podobných pokojových rostlin s oxaláty popisuje, že podráždění a otok vznikají velmi rychle po kontaktu s rostlinnou tkání.
To je důležitý rozdíl proti běžnému zažívacímu podráždění. Nejde jen o to, že zvíře nebo dítě „snědlo něco, co mu nesedlo“. Krystaly mechanicky dráždí tkáň, a proto bývá reakce náhlá a výrazná. V menším množství to obvykle nebývá život ohrožující, ale rozhodně to není banalita, kterou by bylo rozumné podceňovat.