Za celý život se zamilujeme pouze do 3 lidí –do každého z konkrétního důvodu

„Láska je jen slovo, dokud někdo nepřijde a nedá mu smysl.“ ~ Neznámý

Říká se, že se za život opravdu zamilujeme jen do tří lidí.

Přesto se také věří, že každou z těchto lásek potřebujeme z jiného důvodu.

První je často, když jsme mladí, dokonce i na střední škole. Je to idealistická láska – ta, která vypadá jako pohádky, které jsme četli jako děti.

To je láska, která se odvolává na to, co bychom měli dělat pro dobro společnosti – a pravděpodobně i našich rodin. Vstupujeme do toho s vírou, že to bude naše jediná láska, a nezáleží na tom, jestli se nám to nezdá úplně správné, nebo když zjistíme, že musíme spolknout své osobní pravdy, aby to fungovalo, protože hluboko uvnitř věříme že taková má být láska.

Protože v tomto typu lásky je důležitější, jak se na nás dívají ostatní, než jak se ve skutečnosti cítíme.

Je to láska, která vypadá správně.

Tou druhou má být naše tvrdá láska – ta, která nás učí, kdo jsme a jak často chceme nebo potřebujeme být milováni. To je druh lásky, která bolí, ať už skrze lži, bolest nebo manipulaci.

Myslíme si, že děláme jiná rozhodnutí než ta naše první, ale ve skutečnosti se stále rozhodujeme z potřeby učit se – ale vytrváme. Z naší druhé lásky se může stát cyklus, často ten, který neustále opakujeme, protože si myslíme, že konec bude nějak jiný než předtím. Přesto pokaždé, když se o to pokusíme, skončí to nějak hůř než předtím.

Někdy je to nezdravé, nevyvážené nebo dokonce narcistické. Může docházet k emocionálnímu, mentálnímu nebo dokonce fyzickému zneužívání nebo manipulaci – s největší pravděpodobností půjde o vysokou úroveň dramatu. To je přesně to, co nás udržuje závislými na této linii příběhu, protože je to emocionální horská dráha extrémních vrcholů a pádů a jako narkoman, který se snaží najít nápravu, se držíme minima s očekáváním vrcholů.

S tímto druhem lásky je snaha o to, aby to fungovalo, důležitější než to, zda by to skutečně mělo.

Pokračování na další straně