Na krvavý útok se připravoval několik let
Pozdější vyšetřování ukázalo, že tragédie z července 2011 nebyla výsledkem náhlého rozhodnutí. Breivik svůj zločin plánoval dlouhodobě a postupně vytvářel podmínky pro jeho uskutečnění. V roce 2009 založil zemědělskou společnost a později si pronajal farmu na norském venkově.
Zemědělské zázemí mu poskytlo možnost opatřovat materiál, který následně zneužil při přípravě výbušniny. Přestože podle dostupných informací neměl profesionální vojenský výcvik, podařilo se mu uskutečnit rozsáhlý teroristický plán zahrnující dva samostatné útoky během jednoho odpoledne.
Jeho cílem se staly norské vládní instituce a mladí lidé spojení se sociálnědemokratickým politickým prostředím. Datum 22. července 2011 se tak navždy zapsalo do historie Norska jako den jedné z nejhorších tragédií, které země zažila od druhé světové války.
Nejdříve otřásl Oslem mohutný výbuch
V pátek 22. července 2011 krátce po půl čtvrté odpoledne zasáhla vládní čtvrť v centru Osla mohutná exploze. Výbušnina umístěná v automobilu detonovala v blízkosti budovy, kde sídlil úřad tehdejšího premiéra Jense Stoltenberga. Výbuch způsobil rozsáhlé materiální škody, poničil okolní budovy a připravil o život osm lidí.
Záchranné složky okamžitě zahájily rozsáhlý zásah. Na místo přijížděli hasiči, zdravotníci i policisté a snažili se pomoci zraněným. Nikdo však v prvních chvílích netušil, že výbuch v hlavním městě není jediným útokem, který Breivik připravil.
Zatímco se bezpečnostní složky soustředily na následky exploze v Oslu, pachatel už směřoval k místu dalšího plánovaného útoku. Jeho cílem byl ostrov Utøya na jezeře Tyrifjorden, přibližně 30 kilometrů od norské metropole.
Na ostrově právě probíhal tradiční letní tábor mládežnické organizace AUF, která je spojena s Norskou stranou práce. Sešly se tam stovky mladých lidí, aby se účastnily přednášek, politických diskusí a společných prázdninových aktivit.
Převlékl se za policistu a dostal se mezi mladé lidi
Breivik na ostrov dorazil v policejním převleku. Díky uniformě mohl na první pohled působit jako příslušník bezpečnostních složek, který přijíždí v souvislosti s předchozím bombovým útokem v Oslu. Mladí účastníci tábora tak zpočátku neměli důvod předpokládat, že se ocitli v bezprostředním nebezpečí.
Krátce nato však útočník zahájil střelbu. Na ostrově vypukla panika a stovky mladých lidí se začaly zoufale snažit zachránit si život. Někteří hledali úkryt v budovách, další se schovávali mezi stromy nebo ve skalnatém terénu. Část účastníků se pokusila dostat do bezpečí skokem do vody a následným plaváním směrem od ostrova.
Podle tehdejších informací se na táboře nacházelo přibližně 700 lidí, převážně mladých ve věku od 16 do 22 let. Mezi účastníky však byly také mladší děti. Střelba pokračovala desítky minut, během nichž útočník pronásledoval lidi, kteří se před ním snažili ukrýt.
Policisté ho nakonec zadrželi přibližně v 18:27. V té době už bylo zřejmé, že na ostrově došlo k mimořádně rozsáhlému masakru.
Bilance otřásla celým světem: 77 mrtvých, většinou mladí lidé
Na ostrově Utøya bylo zavražděno celkem 69 lidí. Převážnou část obětí tvořili mladí účastníci letního tábora, kteří se na místo vydali za přáteli, vzděláváním a společnými aktivitami. Dalších osm lidí zahynulo při předchozím bombovém útoku v Oslu.
Během jediného dne tak Anders Breivik připravil o život 77 lidí a další stovky osob utrpěly fyzická nebo psychická zranění. Mnoho přeživších se muselo dlouhodobě vyrovnávat s následky traumatických zážitků a rodiny zavražděných přišly o své děti, sourozence, partnery nebo přátele.
Norsko, které bylo do té doby vnímáno jako jedna z nejbezpečnějších evropských zemí, zasáhla událost mimořádného rozsahu. Tragédie vyvolala rozsáhlou veřejnou diskusi o pravicovém extremismu, bezpečnosti a schopnosti společnosti rozpoznávat projevy násilné radikalizace.
Dva psychiatrické posudky přinesly odlišné závěry
Po zadržení Breivika se pozornost soustředila nejen na okolnosti samotných útoků, ale také na otázku jeho trestní odpovědnosti. Soudní znalci museli posoudit, zda si pachatel uvědomoval význam svého jednání a zda byl schopen nést za své činy odpovědnost.
První psychiatrické vyšetření z listopadu 2011 dospělo k závěru, že Breivik trpěl psychotickým onemocněním a v době útoků nebyl trestně odpovědný. Tento posudek však vyvolal značné pochybnosti, a soud proto zadal další nezávislé vyšetření.
Druhá skupina odborníků dospěla v dubnu 2012 k odlišnému závěru. Podle jejich hodnocení pachatel v době útoků netrpěl psychózou, která by vylučovala jeho trestní odpovědnost. Rozdílná stanoviska psychiatrů se stala jedním z nejdiskutovanějších témat následného soudního procesu.
Breivik během jednání své činy nepopíral, ale pokoušel se je prezentovat jako politicky motivované jednání. Soud však odmítl jeho argumentaci a dospěl k závěru, že za spáchané zločiny nese plnou trestní odpovědnost.