A i když měly nejvyšší prioritu, jejich zpoždění byla legendární — běžně přijely:
- jeden vlak k času,
- druhý o den později,
- třetí rovnou o dva dny.
A tak se stávalo, že se u jednoho nástupiště sešly tři obrovské soupravy najednou.
Jednou z nich dorazil i nechvalně proslulý Leonid Iljič Brežněv. Když vystoupil, ignoroval československé komunistické špičky a šel rovnou podat ruku zkoprnělému peronistovi v červené brigadýrce. Ten z toho byl v šoku — a podle svědků se podobné pocty nedočkal nikdo další.
Jídelní vůz: místo, kde se „dělaly tuzexové bony“
Jídelní vozy byly pro mnohé zaměstnance zlatým dolem. Vlakem cestovalo hodně turistů ze Západu, kteří nebyli zvyklí na místní poměry — a hlavně byli často v náladě.
Číšníci tak uměli „zázračně“ měnit špatně propočtené účty či přemrštěné ceny na výměnu za tuzexové bony, po kterých byl obrovský hlad. Získat je jinak bylo téměř nemožné a byly klíčovou měnou pro nákup západního zboží.
Těžkotonážní hnutí: když propaganda vítězila nad zdravým rozumem
V polovině 50. let se komunisté rozhodli „šetřit“ takřka groteskním způsobem. Vzniklo tzv. těžkotonážní hnutí, jehož smyslem bylo tahat náklady mnohonásobně těžší, než dovolovaly normy.
článek pokračuje na další stránce…