Život na kolejích v době, kdy vlaky musely jezdit, i když se stát hroutil
Dráhy byly za socialismu v podivném rozporu. Na jedné straně se do nich téměř neinvestovalo, železničáři přišli o prestiž i dřívější jistoty, a tratě se rozpadaly. Na straně druhé je režim nutně potřeboval – bez vlaků by totiž nedorazilo uhlí do elektráren, ruda do hutí ani zahraniční delegace na oficiální návštěvy.
A tak se na železnici odehrávaly příběhy, které dokreslují absurditu celé doby.
Sovětské rychlíky: symbol chaosu a věčného zpoždění
Pražské hlavní nádraží pravidelně zažívalo situace, které by dnes působily jako špatný vtip. Moskevské rychlíky jezdily více než dvě desítky hodin a vozily převážně sovětské důstojníky s doprovodem.
článek pokračuje na další stránce…