Pro herečku proto bylo nejdůležitějším úkolem vybudovat si v Dakotě obrovské sebevědomí. Nemluvila o autismu jako o nemoci, ale o superschopnosti. „Nechtěl jsem, aby se Dakota styděla za svou diagnózu.“ Dnes ji často slyším říkat dětem: Ahoj, já jsem Dakota, je mi 9 let, jsem alergik a autista,“ popisuje s tím, že když je její dcera v nové společnosti trochu sebevědomá a nepříjemná, zaplavuje každého vědeckými informacemi. Herečka vtipkuje, že za celý svůj 60letý život se toho o mořských sasankách a Marianském příkopu nenaučila tolik jako se svou dcerou. S obdivem sleduje, jak Dakota vstřebává další informace a předpovídá její vítězství v nějaké herní show o vědomostech. A přestože devítiletá děvče zaujme svými téměř encyklopedickými znalostmi, občas jí to znesnadňují věci, které jsou pro nás tak samozřejmé jako emoce.
„Díky Dakotě se učím mnohem hlubšímu soucitu“
článek pokračuje na další stránce..