– Děvčata, zůstaňte tady, nikam nechoďte, brzy příjdu, – řekla máma nespokojeně, narovnala lišce obojek a vydala se opačným směrem.
„Mami,“ zakřičela Lyoka zoufale. – Mami, nechoď!
– Lyoko, koupím ti sladkosti a vrátím se, – řekla matka naštvaně a zmizela za kolonou kazaňského nádraží.
Lyoka se bezmocně podívala na svou starší sestru Valyu, popadla rukojeť kufru ještě pevněji a popotáhla:
– Valyo, vrátí se?
„Neplač, Lyoko,“ řekla sestra důležitě. – Táta šel do pokladny pro lístky. A máma je pro sladkosti. A pojedeme vlakem, “řekla nepříliš sebevědomě. – Do nějakého jiného města. A táta říkal, že tam na nás bude čekat strom v novém bytě! Velký. Protože v Moskvě takové stromy nerostou jako tam, – Valja se vyděšeně podívala na tlačící se lidi, otřásla se při hvizdu lokomotivy, tiskla na sestru a také se držela madla kufru.
Kufr byl velký a těžký. Zvládl ho jen táta. Ale stejně se do ní nevešly všechny oblíbené hračky Vali a Leki.
Když Lyoka přinesla svou další panenku do ložnice rodičů a pokusila se ji potichu uložit do kufru, její matka se naštvala a hodila ji na postel:
– Lyoka! Přestaňte nosit své panenky! Moje šaty nesedí! A také kostýmy vašeho otce! Musí vypadat slušně! Bude hlavním inženýrem závodu! – poté se vyčerpaná posadila na postel, zakryla si obličej rukama a teatrálně se rozplakala, aby to její otec slyšel ve své kanceláři. – Bylo by lepší být mistrem tady v Moskvě než v této tajze!
– Mášo! – vznesl se otec, ač si už dávno slíbil, že o všech výčitkách své ženy bude mlčet. – Mášo, jak můžeš! Byl jsem povýšen! Strana mi svěřila nejtěžší část práce! Znamená to, že ve mě věří. Je nutné pozvednout továrny v zemi!
– Nikolayi, byl jsi vyhoštěn do divočiny! A já taky! Tady jste byl zástupce hlavního inženýra, a tohle je Moskva! Ano, budete tam hlavním inženýrem, ale kde? kde je toto město? V tajze! Není tam ani normální divadlo! S kým budu komunikovat? A děvčata? Kde budou studovat? A co je nejdůležitější, s kým se přátelit? S tulákem z baráku?
– Mami, co jsou baráky? zeptal se Lyoka.
To slovo bylo vtipné a Lece se líbilo, uprostřed bylo rolující „r“, které začala dostávat teprve nedávno.
– Teď běž do školky! – Maminka se naštvala, strčila panenku do rukou Leky a vystrčila ji z ložnice. – Pak dorazí vaše panenky se všemi zbytkem zavazadel!
Máma trvala na tom, že si vezme jen jednu panenku pro dva, ale táta řekl, že každá dívka si může vzít panenku.
– Proč by si s sebou brali panenky? Řekl jsi, že nám všechno pošlou do naší divočiny! A náš nábytek, soupravy a vaše knihy! Všichni pošlou. Proč tahat tyhle panenky? Dost na hraní s jedním.
– Ať si děvčata vezmou svou oblíbenou panenku, – řekl táta, – bude pro ně snazší si na to zvyknout.
Pokračování na další straně