Vzpomínáte si na jednoduchá, ale sytá a chutná jídla, která vařily naše babičky? Často používaly jen pár základních, běžně dostupných surovin, které se našly ve spíži nebo na zahrádce. Pokrmy jako brambory s vejci, různé placky nebo jednoduché polévky byly kdysi považovány za běžné „jídlo chudých“ nebo za nutnost válečných a poválečných let, kdy bylo třeba šetřit a využít vše dostupné. Dnes však můžeme s překvapením narazit na tato „obyčejná“ jídla na jídelních lístcích moderních, a dokonce i elitních restaurací, kde jsou podávána jako vyhledávané speciality za nemalé ceny. Skvělým příkladem tohoto trendu je tradiční španělská bramborová omeleta – Tortilla Española.
Tortilla Española: Poklad z brambor a vajec
Co se skrývá pod názvem španělská tortilla (neplést s mexickou plackou)? Jde o nesmírně populární a ikonický pokrm španělské kuchyně, jehož základem jsou naprosto obyčejné suroviny: brambory, vejce, kvalitní olivový olej a sůl. Velmi často se pro zjemnění a dochucení přidává i cibule, někdy trocha petrželky na ozdobu. Přestože jde o kombinaci naprosto běžných a cenově dostupných ingrediencí, výsledkem je překvapivě lahodné, syté a neuvěřitelně všestranné jídlo.
Od úsporného jídla po národní poklad
Původ tortilly de patatas sahá pravděpodobně do Španělska 19. století. Ačkoliv přesné okolnosti jejího vzniku nejsou zcela jasné, jedna z teorií říká, že mohla být vyvinuta jako výživné a energeticky bohaté jídlo pro vojáky v dobách nedostatku. Její jednoduchost, dostupnost surovin a schopnost zasytit z ní však brzy učinily oblíbený pokrm napříč všemi společenskými vrstvami. Stala se symbolem španělské domácí kuchyně – důkazem kulinářské vynalézavosti a schopnosti vytvořit z minima maximum, což bylo klíčové právě v těžkých dobách. Dnes je považována za národní jídlo a každá španělská rodina má často svůj vlastní, generacemi předávaný recept.
Doma za pár Korun, v restauraci za majlant
Na přípravě španělské tortilly doma není nic složitého ani finančně náročného. Potřebujete jen pár brambor, několik vajec, případně cibuli a olej. Je to typické jídlo „co dům dal“. Přesto, když si ji objednáte v lepší restauraci nebo tapas baru, může vás její cena nemile překvapit a snadno se vyšplhat na několik set korun za porci. Je to zajímavý paradox, kdy pokrm vzešlý z potřeby a jednoduchosti získává v moderní gastronomii punc exkluzivity a je ceněn pro svou autenticitu.
Příprava
Princip je snadný: Na kvalitním (ideálně olivovém) oleji se pomalu smaží na tenké plátky nebo malé kostičky nakrájené brambory, často společně s nadrobno nakrájenou cibulí. Smaží se do měkka, nikoli do křupava. Poté se tato směs scedí od přebytečného oleje a opatrně vmíchá do mísy s rozšlehanými, osolenými (a opepřenými) vejci. Celá hmota se pak vlije zpět na pánev s trochou oleje a na mírném ohni se nechá ztuhnout a opéct z jedné strany dozlatova. Poté se pomocí talíře nebo pokličky opatrně otočí a opeče i z druhé strany. Výsledkem je vyšší, pevná omeleta.
Pokračování na další straně