Před necelým rokem vydal herec Matthew Perry, který zemřel na konci října, knihu. V ní velmi otevřeně hovořil o problémech, které během svého života zažil. Když se zamyslel nad tím, co se mu přihodilo, z některých kapitol ho doslova mrazilo. ‚Jmenuji se Matthew, ale možná mě znáte pod jiným jménem.
Přátelé mi říkají Matty. Měl bych být mrtvý. Přijměte, prosím, to, co se chystáte číst, jako vzkaz ze záhrobí, z mého posmrtného života.“ S těmito slovy začal mluvit. Jak se přiznal, strávil polovinu života v léčebně.
„Pokud je vám 24 let, všechno je v pořádku, ale pokud je vám 42 let, je to trochu jiné. V té době mi bylo 49 let a stále jsem se zoufale snažil bojovat se závislostí. V té době jsem už věděl o drogové závislosti a alkoholismu víc než kterýkoli terapeut nebo lékař, kterého jsem kdy v nějaké instituci potkal. Ale takové sebepoznání je k ničemu. Kdyby se mi díky úsilí a znalostem podařilo dostat zelenou na cestě k věčné střízlivosti, prožíval bych tu hrůzu jen jako slabou, nepříjemnou vzpomínku. Stal jsem se profesionálním pacientem, jen abych přežil,“ řekl herec.
Ke konci života už na něj samota byla příliš. „I ve svých 49 letech jsem se bál být sám. Kdybych byl sám, můj šílený mozek (jediná šílená věc v této oblasti) by si našel záminku k nemyslitelným věcem: pití a drogám.
Pokračování na další straně