Nic se nevyrovná mateřské lásce a pouto, které spojuje matku s jejími dětmi, je silnější než cokoli na světě. Nic proto nemůže bolet tak jako ztráta matky, a přestože čas bolest zmírní, nikdy nezmizí úplně.
Jedna žena vylíčila tento bolestivý a trýznivý zážitek v osobní eseji.
Řekla, že její matka nedlouho předtím podstoupila operaci srdce, ale rychle se jí vrátila síla a zdálo se, že je v dobrém zdraví. Při jedné příležitosti spolu dokonce obědvali a skvěle se bavili, smáli se a bezstarostně si povídali. Žena kvůli své práci nemohla své rodiče navštěvovat tak často, jak by si přála, ale i její matka pro to měla pochopení a netlačila na ni.
O několik měsíců později jeho matka nečekaně dostala mrtvici a zemřela. Když jí otec zavolal na telefon a řekl jí tu novinu, byla úplně zdrcená.
„Zemřel. Moje skála, můj pilíř síly, už neexistoval. Pamatuji si, že jsem cítila, jak tato prázdnota prochází, když mi otec řekl novinky do telefonu a zadržoval vlastní slzy,“ napsala.
Vzpomínal na svůj vztah s matkou, na všechno, co se naučil, i na to, čeho časem litoval.
„Když jsem byla mladší, nikdy jsem moc neocenila, jak tvrdě se moje matka snažila, aby ze mě udělala silnou, nezávislou a svobodnou ženu, kterou jsem dnes. Mé vzpomínky na období dospívání jsou sestřihy rvaček, které skončily tím, že jsem v záchvatu vzteku zabouchl dveře svého pokoje. Ale jak jsem vyrůstal, přestali jsme neustále bojovat a vedli neuvěřitelně hluboké rozhovory,“ vzpomínal.
Říkal, že jeho hlavní důvěrnicí a nejlepší kamarádkou je maminka , na kterou se může vždy spolehnout a vlastně v dospělosti to všechno začalo fungovat naopak – maminka se mu také svěřila a řekla mu o potížích, které prožíval.
Pokračování na další straně