Jsme zvyklí vnímat muže jako silnější pohlaví, které je hlavou rodiny, poskytuje hmotné statky. V beletrii (zejména z renesance) je muž vždy vzorem chování, předává svou mravní výchovu svým synům. Ve skutečnosti se o dcerách mluví jen zřídka. Žena ze své strany byla přijata k tomu, aby se realizovala pouze jako manželka, matka, žena v domácnosti a vše, co se vymykalo této tradiční představě, bylo přísně odsuzováno.
Všichni známe Napoleonovu větu: „Za každým úspěšným mužem se skrývá silná žena.“ Bez ohledu na to, jak úspěšní jsou muži, bez ohledu na to, kolik vyznamenání, medailí, titulů nasbírali, každý potřebuje ženské pohlazení, něžné slovo, domov. A domov tvoří žena.
V naší době prošly tyto zažité koncepty určitými změnami.
Muže je stále častěji třeba vést, povzbuzovat, „dvořit se“ a „kartáčovat“. Bez ženy se mužský život výrazně zkomplikuje. Pokud jste narazili na domov „starého mládence“ nebo ještě smutněji staříka, který nedávno přišel o „babičku“, jistě byste si všimli absence ženské ruky. Domov, ve kterém je na sporáku připálená pánev, ve dřezu se válí neumyté nádobí, na nábytku se nahromadil prach, jídlo se přihřívá a je téměř vždy nekvalitní. Navíc je narušena útulnost a celistvost domova. Domov je spíše domem, který obývá samotář, který je schopen usmažit dvě vejce, spustit pračku a občas umýt nádobí. Pokud je muž mladý, asi tráví většinu času venku – v kanceláři, večer pak s přáteli v nějakém podniku. Ale ne doma.
článek pokračuje na další stránce..