Když se dozvěděl o dvojce, chytil mě za ruku a začal jí třást, pak mě udeřil do tváře a nohou… Padl jsem a nic si nepamatoval…
Probudil jsem se v nemocnici a viděl jsem, že nemám vůbec prst… Podíval jsem se z okna a byl jsem smutný… Přišel Nový rok a všichni spěchali… jak matka objímá svého syna a líbá ho. Víte proč jsem plakal? Protože jsem nevěděl, jak vypadá maminčin úsměv a její polibek… nevěděl jsem, jaké to je obejmout mámu… tátu
Právě mě zbili, ale přesto jsem v sobě měl lásku. Moje učitelka ve škole mi uvařila čaj, trochu si se mnou hrála… je to moje kamarádka.
Uplynulo šest měsíců. Začal jsem se lépe učit, ale nic se nezměnilo. … jednou jsem nechtěně vylil čaj a znovu mě zbili … Najednou mě bolelo srdce a řekl jsem mámě: „Mami, maminko, bolí mě srdce.“
Byl jsem znovu v nemocnici a moji rodiče za mnou vůbec nepřišli… Bylo mi řečeno, že přijdou, ale nepřišli…
Vzdali se mě. A já jsem je tak miloval… Miloval jsem je všechny…“
Chlapec zemřel o dva dny později … na jiné zranění. Když ho našli mrtvého, držel svou kresbu, na které byl odkaz: „Mámě a otci. Je mi líto, že jsem tak ošklivý, hloupý a chromý. Nechtěl jsem vás zklamat, chtěl jsem jen jedno… Obejmout tě, mami… dát ti pusu a říct, že tě miluji…“
Dál už nebylo žádné pokračování… chlapci přestalo bít srdce.
Nebuďte nepozorní ke svým dětem! V jejich srdíčku je tolik lásky, která by vystačila celému světu…