Každý den, když žena položila chléb na parapet, modlila se za svého syna, který odešel daleko hledat štěstí – několik měsíců o něm neslyšela a doufala, že se po tom všem vrátí živý a zdravý. Jednou v noci někdo zaklepal na její dveře. Když je otevřela, uviděla svého syna. Byl velmi hubený, oblečení měl roztrhané. Byl extrémně hladový.
Když uviděl svou matku, řekl: „Mami, je zázrak, že jsem tady. Když jsem byl pár kilometrů od našeho domova, měl jsem takový hlad, že jsem mohl zemřít. Ale potkal jsem starého dědu. Zeptal jsem se o nějaké jídlo a byl tak laskavý, že mi dal celý bochník se slovy: „Tohle jím každý den, dnes ti to dávám, protože to potřebuješ víc než já.“
Když jeho matka uslyšela tato slova, zbledla, opřela se o dveře, aby nespadla, a vzpomněla si na otrávený chléb, který upekla – kdyby ho nehodila do ohně, její syn by ho snědl. Byl by mrtvý. Konečně žena pochopila význam slov: „Zlo, které děláš, ti zůstává, dobro se ti vrací“.
Ponaučení: konejte dobro a nepřestávejte v tom, i když to v danou chvíli není doceněno.