Její rodina přestala na rok jíst cukr a tohle se stalo

Kdysi jsem mívala málo energie během celého dne. V televizi však neustále dávali spoustu reklam na energetické nápoje pro unavenou populaci a tak jsem si myslela, že nejsem sama, kdo trpí.

A samozřejmě, každý v naší rodině se obával nadcházející chřipkové sezóny. S příchodem ledna si v podstatě každý vyvine nějakou formu fobie z virů a bakterií.

Pak jsem ale slyšela pár nových, skutečně znepokojujících informací o účincích cukru. Podle více expertů je cukr hlavní příčinou, která dělá mnoho lidí na západě tlustými a nemocnými.

Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím větší smysl mi to dávalo. Opravdový smysl.

Jeden ze sedmi lidí má dnes nějakou metabolickou poruchu. Jeden ze tří má nadváhu. Míra cukrovky se neustále zvyšuje a kardiovaskulární onemocnění vedle rakoviny představují hlavní příčinu úmrtí.

Podle této teorie, všechny tyto neduhy mohou být zpětně vysledovatelné k jedné velmi toxické látce v naší stravě – k cukru.

Nápad

Na základě všech těch nových informací jsem dospěla k jedné myšlence.

Chtěla jsem vědět, jak by bylo těžké, kdyby celá naše rodina – tedy já, manžel a 2 děti (věk 6 a 11 let) – přežili rok na stravě bez cukru.

Vyloučili jsme ze stravy vše s přidaným sladidlem, ať už to byl přímo cukr nebo med, melasa, javorový sirup, agáve či ovocný džus. Vyloučili jsme i vše s umělými sladidly a také alkohol.

Jediná výjimka byla, když byl cukr navázán na svůj původní zdroj, jako například u ovoce. V opačném případě jsme to nejedli.

Když jsme začali cukr vyhledávat, nacházeli jsme ho na nečekaných místech: v tortile, párcích, kuřecím vývaru, salátovém dresinku, keksech, majonéze, slanině, chlebu a dokonce i v dětské výživě.

Proč do toho všeho přidávají cukr, ale i další látky?

No proto, aby to ty potraviny udělali žádanějšími, prodloužili jim životnost a aby udělali výrobu balených potravin levnější.

Možná mě budete považovat za šílenou, ale pro mě byla tato zkušenost pravým dobrodružstvím. Byla jsem zvědavá, co vše se po roce stane.

Chtěla jsem také vědět, jak těžké to bude, jaké zajímavé věci se stanou a jak se změní moje vaření a nakupování. Po dalším výzkumu jsem byla přesvědčená, že odstranění cukru z naší stravy nás udělá zdravějšími.

Co jsem však nečekala bylo zjištění, že během doby bez cukru jsem se cítila lépe. A lépe nejen teoreticky, ale velmi reálně a hmatatelně.

Po roce bez cukru – Strana 2

Po roce bez cukru

Čím déle jsem nejedla přidaný cukr, tím lépe a energetičtěji jsem se cítila.

Zpočátku jsem měla trochu pochybnosti, že to spolu nesouvisí, ale pak se přihodilo něco, co mi to potvrdilo: Manželovy narozeniny.

Během našeho roku bez cukru jsme měli jedno pravidlo a to, že jsme mohli mít jeden dezert obsahující cukr jednou za měsíc nebo při příležitosti narozenin.

Jak čas plynul a v kalendáři se objevil měsíc září, zpozorovali jsme, že se naše chuťové pohárky začínali měnit. Měsíční cukerné požitky nám chutnaly stále méně a méně.

Při pojídání dortu s banány a šlehačkou, který si manžel vyžádal ke svým narozeninám, jsem věděla, že se něco děje.

Nejenže mi můj kousek dortu nechutnal, ale dokonce jsem ho ani nedokázala dojíst.

Dort byl pro moje nové citlivé chuťové pohárky až chorobně sladký, kromě toho mě z něj začali bolet i zuby. Po chvilce se mi začala točit hlava a rychle bušit srdce.

Cítila jsem se otřesně.

Trvalo to celou hodinu ležení na gauči a držení se za hlavu, než jsem se probrala . „Brrr“, pomyslela jsem si. „Je možné, že na mě takto cukr působil i předtím, jen jsem to nezaregistrovala, protože byl úplně ve všem?“

Když skončil rok bez cukru, spočítala jsem dny kdy nebyly děti ve škole, kvůli nemoci a porovnala je s předchozím rokem.

Rozdíl byl dramatický. Moje starší dcera Gréta byla nemocná z původních 15 chybějících dní jen 2!

Jak dál? – Strana 3

Jak dál?

Nyní, když už rok bez cukru skončil, občas si dopřeji něco sladkého, ale způsob jak to děláme je velmi odlišný.

Máme cukr rádi, ale v drasticky malém množství, vyhýbáme se mu v běžných potravinách (ve kterých by i tak vůbec neměl být) a dezerty si necháváme pro zvláštní příležitosti.

Zdá se, že mé tělo je mi za to vděčné.

Nemám obavu z toho, že bych během dne neměla dost energie. A když přijde chřipková sezóna, nějak už nepociťuji urgenci ukrývat své děti pod postel.

Pokud někdy na nás přece jen něco vleze, naše těla jsou na boj s nemocí lépe připravena.

Onemocníme už jen zřídka a uzdravíme se mnohem rychleji než kdysi. K mému překvapení, po roce bez cukru se všichni cítíme zdravější a silnější.

A na tohle se už kašlat jen tak nedá.

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno