Jméno norského masového vraha Anderse Behringa Breivika se po patnácti letech znovu dostalo do pozornosti evropských vyšetřovatelů. Muž, který v červenci 2011 během jediného dne připravil o život 77 lidí, převážně mladých účastníků letního tábora, se totiž objevil v internetové historii útočníka z polského Krakova. Kriminalisté nyní prověřují, zda mohl čtyřiadvacetiletý Michał Oksiński čerpat inspiraci právě z jeho extremistických názorů. Kdo je muž, jehož zločiny navždy poznamenaly Norsko a jehož jméno dodnes vyvolává bolestné vzpomínky?
Brutální střelba v Krakově, při níž 7. listopadu 2026 zahynulo šest lidí, přinesla další znepokojivé odhalení. Polští kriminalisté získali přístup k počítači pachatele a během analýzy zjistili, že navštěvoval internetové stránky věnované norskému teroristovi Andersovi Breivikovi. Ten se před patnácti lety dopustil jednoho z nejhorších masových útoků v moderních evropských dějinách.
Polský ministr spravedlnosti Waldemar Żurek uvedl, že vyšetřovatelé objevili také další indicie, které mohou naznačovat zájem krakovského střelce o krajně pravicovou ideologii. V jeho pokoji byla nalezena vlajka používaná mimo jiné některými americkými radikálními skupinami a podezřelé symboly se podle ministra objevily také na jeho pracovišti. Přímá souvislost mezi Breivikovými činy a motivem útoku v Krakově však zatím nebyla prokázána.
Kdo je Anders Breivik? Jeho život začal v relativně dobře situované rodině
Anders Behring Breivik se narodil 13. února 1979 v norském hlavním městě Oslu. Jeho otec Jens Breivik pracoval jako diplomat v norských zahraničních službách, zatímco matka Wenche Elisabeth Behringová působila ve zdravotnictví. Rodinné zázemí se však začalo komplikovat velmi brzy. Manželství rodičů se rozpadlo v době, kdy byl jejich syn ještě malým dítětem.
Breivik následně vyrůstal především s matkou a nevlastní sestrou v Oslu. Se svým otcem se vídal jen omezeně a jejich vztah se v průběhu let postupně zhoršoval. Už během jeho raného dětství se rodinnou situací zabývali sociální pracovníci a odborníci na dětskou psychiatrii. Matka totiž opakovaně žádala příslušné instituce o pomoc s jeho výchovou.
V roce 1983 odborníci posuzovali chlapcův vývoj a podmínky, ve kterých vyrůstal. Situaci vyhodnotili jako natolik závažnou, že doporučili zvážit jeho umístění do pěstounské péče. K takovému kroku však nakonec nedošlo a po určité době byl případ uzavřen.
Tyto informace se znovu dostaly do popředí až po tragédii v roce 2011. Odborníci ovšem upozorňují, že problematické dětství samo o sobě nevysvětluje pozdější teroristické jednání a nelze z něj automaticky vyvozovat, že se člověk v dospělosti dopustí násilného zločinu.