Pokud snášíte agresivní útoky, které člověka ponižují. Nebo odporné obtěžování, které nekončí. Neustále se cítíte ponížení, vaše pocity jsou uražené. Je zbytečné se přesvědčovat! Ponížení je nejsilnější psychické trauma, které ničí zdraví a bere sebevědomí.
Pokud na sebe nemáte čas. Jedna dívka dokonce začala žít v práci, takový případ byl v praxi. Dala si pohovku a spala na ní a na vzácné víkendy jezdila domů – měla nepravidelný pracovní den.
Vydělávala dobře, ale neměla ani čas utrácet peníze. Pokud nemáte absolutně žádný čas na život, není to práce, ale dřina. A nervový systém pak pomstí nedostatek odpočinku a přepínání.
Po dovolené nebo víkendu vás děsí představa, že se budete muset vrátit do práce. Je vám fyzicky špatně při pomyšlení, že je čas znovu pracovat na stejném místě. K slzám, k nevolnosti, nechcete se vrátit do mučírny. Kontrast mezi dovolenou a prací je příliš silný. Práce se zdá nesnesitelná.
Není to práce. Toto je jaderný prostor na ponorce, jako ve filmu o hrdinských ponorkách. Jste ve skutečném nebezpečí. Tělo nevidí jiný způsob, jak se mučení vyhnout, než vážně onemocnět.
Pokud jste byli během posledních 3-4 měsíců téměř nepřetržitě nemocní nebo zranění, možná se vás podvědomí snažilo varovat: ještě trochu a bude „útěk do nemoci“. A budete propuštěni z práce, stejně jako jsou zločinci propuštěni z vězení kvůli nevyléčitelné nemoci.
Na zdraví záleží nejvíc. A vydělané peníze pak půjdou na léčení. Není pravda, že to pomůže, ale vyčerpaný zdroj vám nedovolí najít něco nového. No, kdo potřebuje škubavého, poníženého, přepracovaného člověka? Pokud existuje byť jen sebemenší možnost odchodu, odejděte. Pokud ne, jste bohužel v otroctví. Z otroctví ale také utíkali, když chtěli zachránit to nejcennější – život.
Pokračování na další straně