Po svém zachránci Paulovi žena pátrá již dvacet let.
V zlomku vteřiny byla Genelle oddělena od svých kolegů a sestupovala dolů, kde ji zavalily masivní trosky. „Ležela jsem tváří na zemi. Mělo to podobu, jako by se celá budova zhroutila na mě. Slyšela jsem svůj vlastní dech. Vědomí mé existence bylo stále přítomné, ale mohla to být i nějaká jiná bytost?“ vzpomínala. Až po dlouhých 27 hodinách byla poslední živou osobou, která byla vytěžena ze sutin Světového obchodního centra. A dodnes je přesvědčena, že ji udržoval při životě jakýsi strážný anděl jménem Paul.
Nebyla schopná zavolat o pomoc. „Cítila jsem, jako bych tam strávila věčnost,“ popisovala nekonečné hodiny, které strávila pod sutinami. Pocit, že to všechno je jen sen, ji přecházel. Postupně si uvědomila, že to není sen, ale krutá realita. „Nevěděla jsem, jestli mě někdo najde. Jen jsem tam ležela,“ vzpomínala.
Genelle ležela v tichu a naslouchala všemu, co se kolem ní dělo. Zaslechla velmi slabý hlas, jak volá o pomoc. Do jejího sluchu dopadaly zvuky sirén a zvuky aut, ale ona sama byla neschopná vydávat jakékoli zvuky na výzvu o pomoc. „Možná to bylo kvůli prachu, který se dostal do mého nosu a úst. Jen jsem tam ležela, bezradná a nevěděla jsem, co dál,“ snažila se najít vysvětlení.
Zkusila se zvednout, ale zjistila, že má nad hlavou dva těžké betonové sloupy, které ji držely v sevření. Její pravá noha byla uvězněna v troskách a prsty na této noze byly zcela ochrnuté. „Jak dlouho toto trvá, než přikovaná jako zvíře v pasti zůstanu naživu?“ ptala se sama sebe.
Musím se nějak osvobodit, přemýšlela si. Zkusila zakroutit hlavou, jak jen to bylo v jejích silách. Slyšela, jak se jedním pohybem vytrhla vlasy z hlavy, čímž uvolnila alespoň svoji hlavu. Snažila se ji vytáhnout ven, ale nad ní byly jen další a další sutiny. „Chápala jsem, že není cesty ven. Začala jsem se připravovat na smrt.“
článek pokračuje na další stránce…